Soutěživost dokáže děti vyburcovat i pořádně rozhodit. Když se ale drží v rozumných mezích, pomáhá jim růst, zvládat emoce i naučit se, že prohra není konec světa. A právě díky hraní a deskovým hrám pro děti se to všechno učí přirozeně – bez moralizování a s radostí.
Když se děti pustí do hry, je to jen otázka času, než padne typické: „To není fér!“ A vy víte, že teď začíná ta pravá zábava – nebo taky ne. Přehnaná soutěživost dokáže z obyčejné partie pexesa udělat malé rodinné drama. Jinak by to asi byla nuda. Touha vyhrát děti pohání, učí je poznávat vlastní schopnosti a překonávat je. Ale přemíra soutěživosti škodí. Jenže co už je moc?
Děti se rodí se zdravou dávkou zvědavosti a touhy uspět. Podle psychologů soutěživost pomáhá rozvíjet tzv. „růstové myšlení“ – víru, že úspěch přichází díky snaze, ne díky vrozenému talentu. Výzkumy z oblasti vývojové psychologie ukazují, že děti, které se učí zvládat výhry i prohry, jsou později odolnější, lépe se soustředí a častěji se pouštějí do nových věcí.
Zdravá soutěživost končí tam, kde začíná srovnávání. Když má dítě pocit, že musí být nejlepší, jinak nestojí za nic, ztrácí radost ze hry. A čím častěji slyší, že „Pepíček už to umí líp“, tím víc v něm roste úzkost místo motivace. Výzkumy vývojových psychologů potvrzují, že právě nadměrné srovnávání je jeden z hlavních spouštěčů dětského stresu a sebepodceňování.
Nezdravá soutěživost se pozná snadno – místo radosti z výzvy přichází strach z prohry. Dítě se začne vymlouvat, že „ho to vlastně nebaví“, nebo se naopak mění v malého generála, který musí mít vždycky pravdu i poslední tah. V tu chvíli už nejde o hraní pro radost, ale o obranu – o pokus zachovat si pocit, že má hodnotu, i když se nedaří. Někdy to vypadá jako plačtivé protesty, jindy jako přehnaná kontrola nad vším, co se kolem děje. V obou případech jde o to samé: dítě potřebuje vědět, že je v bezpečí a že ho máte rádi, i když zrovna nevyhraje.
Pro rodiče je klíčové rozlišit, jestli dítě soutěží, protože chce být dobré, nebo protože se bojí být horší. V tom prvním případě soutěživost pomáhá růst – v tom druhém spíš svazuje. Pomáhá, když se u stolu nehledá „vítěz“, ale sdílí zážitek. Protože nakonec víc než výhra potěší, když hra skončí smíchem, a ne slzami.
Nejlepší lekce přichází od nás. Když dítě vidí, že umíte s úsměvem prohrát, učí se, že prohra není ostuda. Výzkumy ukazují, že děti, které slyší dospělé mluvit o vlastních chybách s nadhledem, zvládají frustraci lépe a rychleji se zlepšují. Takže ano – občas je nechte vyhrát, ale ne pokaždé. Správný trénink prohry začíná doma, u jídelního stolu.
Kooperativní hra, kde děti spojují síly, aby nakrmily mlsné medvědy. Každý přispívá svým dílem, společně plánují a rozhodují – a vyhrávají jako tým. Ideální pro menší děti, které se učí, že úspěch může být sladší, když se o něj dělí s ostatními. Kooperativní hry pro děti jsou skvělým způsobem, jak rozvíjet spolupráci a empatii.
Rychlá karetní přestřelka, ve které vládne postřeh, pohotovost a smích. Soutěživost tu má hravou podobu – žádné velké taktizování, jen rychlé reflexy a spousta přeřeků, které vás zaručeně pobaví. Skvělý způsob, jak si z vlastních chyb udělat legraci. Karetní hry jako tato pomáhají dětem chápat, že chyba není problém, ale součást hry.
Deduktivní hra, ve které všichni hráči spolupracují, aby společně odhalili tajnou postavu. Každý tah vyžaduje komunikaci, empatii a schopnost naslouchat druhým. Ideální hra pro rozvoj empatie a týmového ducha.
Jakmile děti dorostou do složitějších her, mohou se z nich stát docela schopní stratégové – i mistři v obhajobě vlastních tahů. A to je dobře. Deskové hry učí respektovat pravidla, přijímat výsledek a udržet emoce pod kontrolou. Kombinace kooperativních a soutěživých her pomáhá dětem chápat, že vítězství není všechno.
Ano – pokud motivuje a neubližuje. Zdravá soutěživost u dětí pomáhá rozvíjet vytrvalost, empatii i zdravé sebevědomí. Nejlépe se rozvíjí při hraní – třeba u rodinných deskových her, kde se děti učí vyhrávat i prohrávat s nadhledem.
Když dítě reaguje na prohru slzami, vztekem nebo se odmítá zapojit do dalších her, je čas ubrat plyn a vrátit se k hrám pro radost. Skvěle fungují například kooperativní hry pro děti, kde vítězí tým, ne jednotlivci.
Buďte mu příkladem. Ukažte, že prohra je normální a někdy i zábavná součást hry. Pomáhá i společné hraní deskových her, kde o výsledek tolik nejde a hlavní je společně strávený čas.
Kooperativní hry pro děti jako Mlsné medvědí příběhy nebo Similo učí spolupráci, zatímco Taco Plyšák Koza Sýr Pizza trénuje pohotovost a nadhled.
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Albi, Shutterstock
