Každé dítě je někdy unavené nebo podrážděné. Jak ale poznat, že už opravdu potřebuje zvolnit? Poradíme, jakých změn si všímat, co mu může ulevit a kdy má smysl ubrat z nabitého programu. Dlouhodobá únava, změny nálady nebo stres u dětí mohou být signálem, že potřebují více odpočinku.
Škola, úkoly, kroužky, kamarádi – dětský týden se snadno zaplní až po okraj. Chceme, aby se naše děti naučily co nejvíc. Aby hrály tenis nebo volejbal, uměly hrát na hudební nástroj a vyzkoušely si keramiku, robotiku nebo třeba šachy. V dobré víře jim tak skládáme program na každé odpoledne. Jenže někdy by místo dalšího kroužku potřebovaly prostě jen být. To, co běžně radíme unaveným dospělým – zvolnit, ubrat povinnosti a dopřát si odpočinek –, přitom platí i pro děti.
Děti nám většinou samy neřeknou, že potřebují zvolnit. Často se ale začnou chovat jinak než obvykle. Některé jsou podrážděnější nebo plačtivější, jiné se stáhnou do sebe nebo ztratí chuť dělat to, co je dříve bavilo. Mohou se také hůř soustředit, déle usínat nebo si opakovaně stěžovat na bolest hlavy či břicha, která ovšem může mít i jinou příčinu. Právě podobné změny mohou patřit mezi projevy stresu u dětí nebo obyčejné únavy – důležité je sledovat jejich délku a intenzitu.
Nevypusť duši, česká organizace věnující se prevenci a osvětě v oblasti duševního zdraví, proto doporučuje nesoustředit se na jediný projev. Důležitější je, zda se objeví několik potíží najednou, zda se vracejí nebo dítěti komplikují běžný život.
Některé projevy přetížení se mohou překrývat s úzkostí u dětí. Ta se může rozvinout i v důsledku dlouhodobého přetížení, ale může mít také úplně jiné příčiny. Dítě pak mívá větší obavy ze školy, opakovaně se ujišťuje, že všechno dobře dopadne, nebo se začne vyhýbat situacím, které dříve zvládalo. Rozlišit přetížení od úzkosti nemusí být jednoduché, proto je důležité sledovat, jak dlouho obtíže trvají, zda se zhoršují a nakolik dítě omezují v běžném životě.
Když máme pocit, že je toho na dítě moc, nejraději bychom hned něco změnili. Nejdřív se ho ale zkuste zeptat: Která část dne je pro tebe nejtěžší? Kdy už toho máš opravdu dost? Co bychom mohli tento týden vynechat?
Pak se společně podívejte na celý týden. Není nutné automaticky rušit všechny kroužky. Pokud se dítě na sport nebo tvoření těší a dokáže si u nich odpočinout, byla by škoda se jich vzdávat. Ubrat má smysl spíš tam, kam se delší dobu netěší, nebo tehdy, když mu kvůli nabitému programu nezbývá čas na spánek, úkoly a volné hraní. Právě dlouhodobý stres ze školy a dalších povinností může být signálem, že je načase program trochu uvolnit.
Odpočinek se dá do týdne dostat i jinak. Možná dítěti pomůže, když bude mít jedno odpoledne volné, půjde dříve spát nebo si po příchodu ze školy chvíli odpočine. Nemusí hned vyprávět, co se ve škole dělo, sedat k úkolům ani zase někam spěchat.
Relaxace pro děti nemusí mít podobu přesně naplánovaného cvičení. Důležité je, aby si dítě mohlo samo zvolit, co chce dělat – nebo zda nechce dělat vůbec nic. I tak se postupně učí, jak zvládat stres a poznat, kdy už potřebuje přestávku. Odpočinek a relaxace pro děti přitom mohou znamenat i obyčejnou volnou hru, čtení nebo chvíli bez naplánovaného programu.
Pokud je dítě i po zvolnění delší dobu unavené, špatně spí nebo ztrácí zájem o běžné činnosti, můžete se poradit s pediatrem, učitelem nebo školním psychologem. Pediatr může pomoci vyloučit zdravotní příčiny, učitel popsat, jak dítě působí ve škole, a psycholog doporučit další postup. Nemusí jít o nic vážného. Někdy jen pohled zvenčí pomůže najít drobnou změnu, díky které se dítěti – a často i celé rodině – zase o něco lépe dýchá.
Sledujte, zda se změny v jeho náladě, spánku či chování opakují a začínají mu komplikovat běžný život. Důležitější než jeden příznak je kombinace několika změn, které trvají delší dobu.
Únava, podrážděnost, plačtivost, horší soustředění, potíže s usínáním nebo opakované bolesti hlavy či břicha. Stres u dětí se ale může projevovat různě, proto sledujte hlavně změny oproti jejich běžnému chování.
Po příchodu domů mu nabídněte jídlo, pití a klid. Na úkoly a povídání bude čas, až si odpočine. Únava u dětí po škole nemusí znamenat nic neobvyklého, pokud po odpočinku odezní.
Vyslechněte ho, zjistěte, co ho nejvíc zatěžuje, a společně hledejte, kde se dá v jeho týdnu trochu ubrat. Při stresu ze školy může pomoci také pravidelný odpočinek a čas bez dalších povinností.
Když se na některý z nich delší dobu netěší nebo mu kvůli nim nezbývá čas na spánek, úkoly a volné hraní.
Nechte jim pravidelně čas bez kroužků a povinností a zkuste neplánovat každou volnou chvíli. Dítě tak postupně poznává, co mu pomáhá odpočívat a jak zvládat stres v běžném týdnu.
Text: Viola Černodrinská Foto: Shutterstock
