Barbora Waschingerová a Lukáš Kunz o tom, jaké je to hrát pro děti, zpívat sedm let stále ten samý hit a proč děti patří k jejich nejupřímnějším divákům.
Lukáš: Chvíli trvalo, než se naše tvorba dostala do povědomí. S úsměvem vzpomínám na naše začátky, kdy jsme hráli ve školkách pro patnáct dětí. V té době jsme na YouTube kanálu měli první tři písničky („Jojojo nenene“, „Vlk a kůzlátka“ a „Tanči tanči“), a tak jsme si začali budovat fanouškovskou základnu. Dnes tyhle hity patří mezi nejznámější a nejžádanější. Bylo překvapivé, jak rychle se náš projekt rozšířil do rodin.
Bára: Když se počet zhlédnutí vyšplhal na stovky tisíc, tušila jsem, že to bude pecka – a návštěvnost představení to potvrdila.
Lukáš: Už ne – pro mě jsou důležité naše živé show, kde se s lidmi setkáváme a dostáváme zpětnou vazbu. Když nám rodina řekne, že nás a naše písničky má ráda a že jí dokážou i pomoci, vím, že to, co děláme, má smysl.
Bára: Obvykle stačí dodržovat pravidelný spánkový režim – spánek spoustu věcí vyřeší sám. Před každým představením se však vždycky pořádně rozezpíváme. A v týdnu po show si dávám jógu, která skvěle regeneruje svaly namožené skákáním na jevišti.
Lukáš: Přiznám se, že jsem od malička „profesionální poleno“ na sporty, a to mi zůstalo. Při posledním běhu jsem si zranil nohu a pak tři měsíce nemohl chodit, proto raději sázím na chůzi. Miluju túry přírodou, lezení po horách i procházky městem. Prakticky nejezdím pražskou hromadnou dopravou – raději vyjdu dřív a projdu se. Je to zdravý odpočinek pro tělo i duši.
Bára: Všechno to chystání – scéna, rekvizity, zvukovka – zabere hrozně moc času, takže jsme rádi, když si pak v klidu oblékneme kostýmy a já mám ještě čas na líčení. Jak už jsem říkala, rituálem je pro nás rozezpívání, a jakmile na sebe oblékneme kostým, hned jsme v roli. Bývala jsem velká trémistka, ale díky častým vystoupením a dětskému publiku už tréma dávno opadla a můžu si to naplno užívat.
Lukáš: I já mám rozezpívání před show jako rituál. V tu chvíli se úplně zaměřím na sebe a naladím se do duševní pohody. Vím, že jsem hlasově připravený na sto procent. A těsně před prvním výstupem si vždycky dám tři dřepy – takový startovací impulz pro vnitřní motor.
Bára: Albi nás oslovilo s nápadem propojit naši hudbu s jejich kouzelnou Albi tužkou.
Lukáš: Připadalo nám to rozumné – interaktivní formát se nám líbí a děti si s knížkou můžou kdykoli zpívat samy.
Lukáš: Výběr písniček bych ani dnes neměnil. Máme tam edukativní i pohádkové kousky a taky něco tanečního a všechno je do knížky zakomponované hravou formou.
Bára: Mojí srdcovkou je už dlouho písnička „Kouzelná slůvka“. Má krásnou melodii a díky pohádkovému příběhu se děti naučí základní zdvořilostní fráze. Navíc v ní vystupuje princezna, princ i drak – ideální do dětské knížky.
Bára: Jarda si v sobě pořád uchovává dětskou hravost, bez které by ta práce nešla dělat. Občas přihodí úplně nová slovíčka, což mě vždycky pobaví. A i když jeho scénáře vypadají na povrchu jednoduše, díky jeho hereckým a režijním letům jsou promyšlené do nejmenšího detailu. Práce s dětmi chce cit a intuici – tohle jsem možná měla v sobě odjakživa, ale až vedle Jardy jsem se opravdu naučila to pravé řemeslo hraní pro dětské publikum.
Lukáš: Ve všem souhlasím s Barčou. Jarda má úžasnou fantazii a umí si uchovat dětskou hravost. Na našich videích a filmech to pak působí, jako byste svět zase viděli dětskýma očima.
Bára: Dojímám se pokaždé, když ke mně přijde malý fanoušek, třeba mě obejme nebo nám řekne, že nás má rád. O situační komedie na našich představeních také není nouze. Můj nejoblíbenější moment nastal, když Štístko na jevišti řešil napínavou záhadu a v úplném tichu plném očekávání zakřičel chlapeček přes celý sál o pěti stech lidech: „Hej, Štístko, já mám doma Spider-Mana!“ Celý sál se hrozně smál, i já za kulisou. Štístko nechal záhadu záhadou a kluci začali řešit, co to je za figurku a proč ji nechal doma.
Lukáš: Po každém představení zůstáváme chvíli s dětmi i rodiči na focení a autogramiádě – a tam teprve začíná ta pravá zábava. Děti jsou neuvěřitelně upřímné: říkají, co jim leží na srdci, a díky tomu vznikají až komické situace. Rodiče pak nešetří pochvalami; nejvíc mě dojímají zprávy, že se dospělí během koncertu taky uvolnili, bavili a tančili se svými dětmi. Jsem rád, že naše představení dokáže potěšit celou rodinu.
Bára: S tím se potýká každá kapela, ať už hraje pro děti, nebo pro dospělé – vždycky má jeden hit, který publikum čeká, aby z koncertu odcházelo spokojené. Když vidíte nadšení dětí na jejich tvářích, bavíme se i my. Takže tuhle pecku budeme klidně zpívat i dalších sedm let! Kdo písničku zná, ví, že je dost dlouhá, proto naživo zpíváme vždycky jen čtyři sloky, které každou sezónu střídáme. Letos jsme navíc přidali disco aranžmá, což ocení především ti, kteří rádi trsají.
Lukáš: Je to tak. I když tuhle pecku zpíváme už sedm let na každém představení, energie a radost, které u dětí vyvolá, jsou opravdu nakažlivé.
Bára: Zrovna připravujeme pár překvapení. Už na podzim vyjde nový film, písničky a videoklipy.
Lukáš: A nejen to. Pracujeme také na nové speciální knize na vyslovování těžkých písmenek pro malé broučky. Máte se na co těšit!
Herec a kytarista Lukáš Kunz, známý jako Štístko, pochází z Tachova, vystudoval Pražskou konzervatoř. Rád cestuje, hraje na kytaru a zpívá. Jeho partnerka na jevišti, herečka Barbora Waschingerová z Prahy, prošla hudebním gymnáziem i Univerzitou Karlovou, deset let hrála v Dětském divadelním studiu, dnes lektoruje, dabuje a fotí. Společně tvoří úspěšný projekt Štístko a Poupěnka.
Text: Viola Černodrinská Foto: archiv Štístka a Poupěnky
