Je to už 35 let, kdy na Staroměstském náměstí se spolužákem Jaromírem Kovaříkem začali turistům prodávat pohlednice s motivem Prahy. Jednoduchý podnikatelský nápad přerostl do vzniku Albi – společnosti, která dnes lidem rozdává radost svými přáníčky, hrami, Kouzelným čtením nebo třeba originálními dárky. Nejen o tomto výročí jsme si povídali s Antonínem Kokešem.
Cítím, že je to opravdu dlouhá doba. Když jsem byl nedávno natáčet medailonek do soutěže Podnikatel roku, udělali jsme si se štábem výlet na Staroměstské náměstí, přímo na místo, kde to všechno začalo. Tam jsem se dojal, až mě to přimělo k slzám. V každodenním běhu nemáš čas si uvědomit, kam jsme se vlastně z nuly dostali.
Jasně, kdo by nebyl? Jsem rád, že se povedlo přežít těžké roky. Nebylo to vždycky jednoduché, hlavně za covidu. Naštěstí jsme jako firma nikdy neměli finanční potíže – nemuseli jsme třeba hromadně propouštět – za to jsem hodně vděčný.
Zhruba po roce nebo dvou, kdy jsme začali tisknout naše vlastní retro pohlednice. Do té doby jsme jako studenti – mladá ucha – prodávali v improvizovaném stánku nakoupené pohlednice z trafiky. Vystavovali jsme je na odmontovaných dvířkách z kolejní skříňky. Samotným nám bylo jasné, že to takhle nepůjde věčně.
Ono je těžké definovat počátky, ale určitě zásadní bylo najít lidi kolem sebe v momentě, když jsme pochopili, že už to nedokážeme táhnout sami. S odstupem se tomu směji, ale bylo mi 21 let a musel jsem přejít z role stánkaře-živnostníka, který všechno dělá sám, do pozice majitele zaměstnávajícího profi odborníky. Druhým důležitým krokem bylo, že jsme se z obchodníků stali vydavateli, začali jsme vyrábět vlastní produkty. Ať už zmiňované retro pohlednice, nebo třeba pohledy s motivy od Lady.
Spolupráce s Hallmarkem, to je bez diskuse číslo jedna. Najednou jsme byli součástí globální firmy, od které jsme se naučili spoustu věcí, posunula nás dopředu i myšlenkově. Pak bych řekl expanzi do zahraničí – Slovenska, Polska. Tento milník byl důležitý ve dvou ohledech: jednak samotný vstup na zahraniční trhy, jednak poučení z něj plynoucí, protože Slovensko mělo od začátku úspěch, Polsko naopak. To byla důležitá lekce. Za třetí bych označil moment, kdy jsem se stal stoprocentním vlastníkem Albi, což mi přineslo svobodu v rozhodování.
Hodně jsem se bál právě na začátku covidu, když se zavřely obchody. Věděl jsem, že tržby jsou nulové, a přesto musíme každý měsíc vyplácet mzdy. V první moment jsem si řekl: to nemůžeme dotovat věčně. Pak jsme ale rozjeli prodej online, víc se soustředili na e-shop, a zpětně to vůbec nebyly z pohledu byznysu špatné roky.
Asi na to, že mě pořád baví. Je tu skvělá atmosféra, chodím sem rád a s lidmi z firmy mám dobré vztahy. Samozřejmě jsem hrdý i na úspěch Albi jako celku. Že nás lidé znají.
Rituál vyloženě ne, ale vždy, když přijdu do pracovny, porovnám si stůl. Všechno musí mít své místo. Tak to dělám i doma a děti se mi kvůli tomu smějí. Koho cestou do kanceláře potkám, s tím se pozdravím, prohodím pár slov, jak se má.
Mám na to dva pohledy. AI je určitě super, každá technologická novinka nám zlehčuje život. My jsme toho ale ve firmě zažili daleko víc – nástup počítačů, faxů, mobilních telefonů, internetu. Těch „zlomových“ věci už bylo hodně, proto si říkám: bude to vlastně taková revoluce? Možná ano, ale to pro nás tenkrát byly i mobily. S AI to vnímám podobně. Stane se naprosto běžnou součástí života, až si jednou generace po nás budou myslet: co je na tom zvláštního, to tu bylo vždycky. Druhá stránka je, že si lidé třeba zase začnou vážit věcí, které AI nevytvořila. Už teď si všímám, jak některým vadí uměle generované fotky a texty. Sám jsem zvědavý, kam se to posune.
Albi Italia je pobočkou Albi s naším majoritním vlastnictvím. Další dva majitelé jsou Italové. V hledáčku jsme měli různé země, v Itálii jako první se ale podařilo najít vhodného partnera. Poprvé jsme se tak rozšířili na trh západně od Prahy, což bylo a bude naší ambicí. Navíc Kouzelné čtení je tak dobré, že věříme v italský úspěch.
Moje přání je, aby pořád zůstalo pseudorodinnou firmou. To znamená zachovalo si přátelskou atmosféru, důvěru mezi lidmi, bojovalo s manýry korporace, i když už jí kvůli své velikosti tak trochu jsme. Byl bych rád, kdybychom přibrali nové produkty, abychom se zase dále posunuli. Třeba i tam, kde si zatím vůbec nedovedeme představit. Dnes si můžeme říct, že každý Čech má doma něco od Albi, a já bych si přál, abychom to jednou mohli říct třeba o Evropanovi nebo Američanovi.
Dřív jsem to dělal, teď už ne.
Máme natolik rozmanité produkty, že se to jednou větou určitě popsat nedá. Když začnu Kouzelným čtením, tak dětem přinášíme zábavu i vzdělání, za což jsou vděční hlavně maminky a tatínkové. Naše hry zase lidi spojují. Některé dárky jsou třeba v principu jednoduché, ale dokážou udělat velkou radost, to jsou silné momenty.
Ne, já vždy z cest posílal pohledy. Ale dávám je, to ano, třeba ženě k Valentýnovi. Má ho vystavené.
Děti a žena.
Antonínův chléb, Catan a Bang!.
Text: Michaela Kubínová Foto: Archiv Albi
