O síle dechu, psaní i hranicích komfortu. Jak vzniká Čtení pro radost?

Jak ses dostala k psaní textů pro Albi a jak dlouho už spolupracujeme?

Mám pocit, že s Albi spolupracuju asi 25 let (smích), ale ve skutečnosti je to tak sedm. Začalo to přes jednu agenturu a trvá to doteď – i bez ní.

Co tě na psaní blogu pro Albi nejvíc těší – a co ti naopak dá někdy zabrat?

Kromě článků a produktových novinek se zaměřujeme i na témata kolem rodiny, dětí a celkového well-beingu – a tam je opravdu z čeho vybírat. Baví mě, když můžu prostřednictvím textů předat něco nového: poznatek, vědecký fakt nebo nový úhel pohledu. Ráda také dělám rozhovory, i když jejich přepis mi působí skoro fyzickou bolest (smích). Hlavně ve chvíli, kdy slyším svůj hlas při nahrávání.

V Albi také ukazuješ tváře lidí, kteří stojí za produkty. Co tě na těchto rozhovorech a příbězích nejvíc inspiruje?

Baví mě odkrývat příběhy, které za produkty stojí. Třeba u herních vývojářů jsou to často desítky pokusů, než se jim podaří přijít s něčím fakt hratelným. A to, kolik práce, nadšení a trpělivosti za tím stojí, je prostě dechberoucí.

Máš nějakou oblíbenou otázku, která v rozhovoru vždycky funguje?

Ráda se ptám na dětství. Tanečníka, jaký tanec viděl poprvé a uchvátil ho. Spisovatele na první knihu, kterou v dětství četl (klidně s někým) a utkvěla mu v paměti. Herního vývojáře na hru, kterou miloval jako dítě. Většinou se s tím pojí nějaká vzpomínka, příběh…

Co tě na spolupráci s Albi inspiruje nebo posouvá dál jako autorku?

Albi má každý rok spoustu nových produktů, takže se nejen pořád dá psát o něčem novém, ale dají se hledat souvislosti s každodenním životem. A jak už jsem říkala – nových poznatků a objevů není nikdy dost.

Dnes články soupeří s krátkými videi i obsahem generovaným umělou inteligencí. Mají lidé podle tebe ještě chuť číst lidsky psané texty?

Snad ano! Ve skrytu duše doufám, že to celé probíhá v takových vlnách. Že stejně jako módní trendy je i tahle éra instantního obsahu jen přechodná a lidé se ke čtení zase vrátí. Mám pocit, že spousta lidí už tu přehlcenost sociálními sítěmi cítí a začíná odznova – s knihou v ruce. Já třeba pravidelně odinstalovávám Instagram. Nedělá mi dobře, nakonec mám vždycky pocit, že asi žiju úplně nezajímavý život (což je samozřejmě blbost). Teď jsem zase bez Instagramu – a světe, div se, o nic nepřicházím.

Blog Čtení pro radost má v názvu čtení – co pro tebe osobně znamená číst pro radost?

Číst text, který tě nejen baví, ale i inspiruje nebo tě někam posune. Nedá se to asi splnit u všech textů, ale právě od toho je tu celý blog – aby si každý našel ten svůj.

Kdybys mohla napsat libovolný článek o čemkoli (i mimo Albi svět) – o čem by byl?

Bavilo by mě napsat článek o tom, proč je odpouštění tak těžké a zároveň strašně důležité. A rovnou bych se pokusila napsat manuál, jak na to. Protože ten já stále hledám (smích). Asi to napíšu.

Jsi maminkou malého syna – našly si u vás doma nějaké Albi produkty své místo?

Naposledy asi bublifuk, kterým ohromoval děti na hřišti. A taky zářící míč. Ten s námi dokonce často cestuje. 

Jak trávíte společný čas, když zrovna nepracuješ?

Máme psa Františku, takže chodíme hodně ven, do parků, nebo jen tak „na podchůzky“, jak říká můj syn. Oba milujeme návštěvy – a taky kočky. Žádnou sice nemáme, protože naše ohařka by to nedala, ale rádi je chodíme obdivovat. Naposledy jsme byli na návštěvě s příslibem hlazení koček – ty se ale raději schovaly, a když se náhodou stalo, že se někde vynořily, strašně na nás syčely (smích).

Pomáhá ti cestování v tvořivosti?

Pomáhá mi asi úplně ve všem. Cestujeme dost spontánně, někdy úplně na blind – a tím vlastně trénujeme jiný způsob myšlení i schopnost vypadnout z komfortní zóny. Navíc při tom zažíváme neuvěřitelná dobrodružství.

Jako třeba?

Třeba když jsme uprostřed marockých hor stopovali s tříleťákem, protože se nám rozbilo půjčené auto. Skoro dvě hodiny nám nikdo nechtěl zastavit. Už jsem se připravovala na nocování pod širákem. Až nás nakonec vzal milý řidič obřího náklaďáku. Na Srí Lance jsme zase dlouho hledali ubytování, až jsme skončili u rodiny, kterou si náš syn pamatuje dodnes. A jednou v noci nám zaklepali na dveře, ať jdeme na pláž – právě tam kladla vejce obří mořská želva. Byla nádherná a byla tak klidná! Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků. Cestování mi čistí hlavu, stmeluje s blízkými a učí mě vděčnosti.

Víme, že cvičíš a učíš jógu. Vážně je tak zázračná, jak se tvrdí?

Nevím, jestli zázračná, ale já ji začala cvičit asi před patnácti lety – kvůli migrénám. Nezmizely úplně, ale rozhodně jimi trpím míň. Jóga mě taky naučila lépe dýchat. Zdá se to jako banalita – dech –, ale umí s člověkem docela zamávat. Ve stresu dýcháš rychle, mělce, jen do hrudníku. A při józe se naučíš, jak ten dech „posunout“ hlouběji, aby se aktivoval parasympatický nervový systém a tělo se zklidnilo. Díky józe také lépe ovládám svoje tělo – a skrz něj i mysl. Někdy stačí jediná myšlenka a rozhodí tě to. Učí tě to soustředění, sebekázni i pokoře.

Co ti spolehlivě udělá radost?

Když mě můj syn obejme. Když mě vítá můj pes. Slané čipsy Lays. Lekce surfování. A letenka kamkoliv po světě (smích).

Co bys popřála čtenářům blogu?

Aby se nebáli dělat věci, o kterých už dlouho sní. Někdy stačí jen malý krůček – a ono to jde.