Noc v zoo je nová chytrá a krásně vypadající rodinná hra od Albi, v níž se hráči snaží dovést devět zvířat tří různých druhů zpátky do zoo poté, co se vypravila na noční dobrodružství. Tahle hra s jednoduchými pravidly a svižnými tahy, ale spoustou prostoru k přemýšlení by ale možná nevznikla, kdyby si její autor, veleúspěšný tvůrce deskovek Tomáš Holek (SETI, Kindgom Come, Čajová zahrada) nepřivodil zranění krku. Jak to? To se dozvíte na následujících řádcích – v autorském deníčku, který pro vás sepsal.
Vypadá to, že moji kariéru autora deskových her provázejí úrazy. Jeden vleklý úraz kolene z fotbalu způsobil, že jsem se naplno začal věnovat deskovkám. Nemohl jsem dlouhou dobu pořádně chodit a doma jsem se nudil. Měl jsem nějaké nápady na hry a začal na nich intenzivně pracovat a tím jsem se vlastně stal autorem.
Na začátku navrhování Noci v zoo, jsem pro změnu tři týdny ležel doma kvůli skřípnutému nervu v krku. Musel jsem jen ležet a bavil jsem se tím, že jsem vymýšlel herní mechanismus, kde by honácký pes naháněl ovečky z pastvy zpět domů. Pravda, během dlouhé rekonvalescence se ukázalo, že původní mechanika moc nefunguje, ale stačil jsem rovnou vymyslel jinou, už podobnější té současné, kterou znáte z finální hry.
Zablokovaný krk jsem měl před veletrhem Spiel 2022 (největší veletrh deskových her, který se koná v německém Essenu – pozn. red.) a během několika týdnů jsem vypracoval prototyp, který jsem šel prezentovat do Albi. V Albi dlouho neváhali a hru tenkrát ještě v spolu s Čajovou zahradou podepsali. V té době to bylo ještě o ovečkách, které se hráči snažili pomocí draftovaných dílků dostat doprostřed hráčské desky. Princip spouštění akcí byl stejný, jak jej znáte z finální verze Noci v zoo, tedy umístěním dílků s akcí, nebo její zakrytí. Cílem bylo dostat co nejvíce svých oveček domů, přičemž se ale všechny pohybovaly a bodovaly stejně.
V průběhu vývoje došlo ke dvěma zásadním změnám. Namísto ovcí jsme se rozhodli pro zvířata vracející se do zoo. Tím jsme do hry přinesli výrazně větší variabilitu a asymetrii. Bavilo mě navrhovat mechanismy, které by nějakým způsobem vystihovaly jednotlivá zvířata, přičemž jsem se vždycky nejprve rozhodl, jaké chci ve hře zvíře a pak teprve, jakým mechanismem by se mohlo řídit. Např. tučňák, který se řítí skrz herní plán po břiše, mě hodně bavil, i když vím, že umí být pěkně záludný. Nebo krokodýl, který umí být pěkně nebezpečný. Nejnáročnější zvíře po herně-mechanické stránce byla opice. Princip jejího pohybu jsme několikrát měnili, než co jsme s tím byli spokojení.
Další změnou bylo přidání bonusového pohybu na konci každého 5. kola. S tímhle nápadem přišel můj kamarád Petr Vojtěch, který je též autorem deskových her (např. Praha neviděná, Karak: Labyrinth a další). Přidání kola s bonusovým pohybem hru obohatilo o další vrstvu plánování, kterou musí hráči ve svých tazích zohlednit, protože v jejím rámci můžete posunout několik zvířat najednou. Její význam tak rozhodně nelze ignorovat.
Jinak však je potřeba říct, že vývoj hry byl prostý nějakých zásadních kotrmelců. Jak jsem si její principy vysnil během oné zmíněné rekonvalescence, tak funguje dodnes. A musím říct, že soudě podle reakcí hráčů se zdá, že je to právě jednoduchost té základní myšlenky, která patří k věcem, jež se na hře líbí nejvíce.
Autor: Tomáš Holek
