Z jednoho nápadu, jak učitelům ulehčit přípravy, vyrostl projekt, který dnes sledují tisíce pedagogů. Miriam Brunová se svým bratrem Jakubem dali vzniknout Učitelnici – a teď s Albi chystají UČ! Box, který školní výuku posune o kus dál.
„Asi jsem osobnostně fakt taková ta učitelka,“ směje se Miriam Brunová, zakladatelka webu Učitelnice, který pomáhá učitelům s přípravami a inspirací. Cíl je jasný – O kousek lepší hodiny pro žáky, o velký kus jednodušší příprava pro učitele. Miriam, učitelka na 1. stupni a hlavní tvář Učitelnice na sociálních sítích, dává pozor, aby se z Učitelnice nestala sběrna vygenerovaných AI materiálů a šablon z Canvy. A to se jí daří. Za osm let vyrostla kolem Učitelnice silná komunita: přes 13 000 lidí na Instagramu, víc než 38 000 ve facebookové skupině a přes 4 000 odběratelů na YouTube.
Vlastně to celé vzniklo proto, že jsem to sama potřebovala. Tehdy tu nic podobného nebylo, a tak jsem se inspirovala zahraničním portálem Teachers Pay Teachers, který jsem používala při hodinách angličtiny. Přála jsem si, aby něco takového existovalo i u nás. Sice už tehdy občas někdo sdílel materiály na Facebooku, ale hned se pod příspěvkem objevila spousta komentářů a prosby o zaslání.
Navíc jsem si samozřejmě dělala vlastní přípravy, ale pokaždé to zabralo spoustu času. Jen to, že něco umíte a zvládnete vytvořit, ještě neznamená, že to musíte dělat vždycky. Chtěla jsem mít možnost najít hotový materiál, koupit ho, vytisknout a jít s ním rovnou do třídy. Tak jsme si řekli, že zkusíme něco udělat sofistikovaněji – a uvidíme, jestli na to učitelé uslyší.
Měla by vždycky vycházet z vlastní zkušenosti učitele – to prostě AI nevygeneruje. Měla by být popsaná tak, aby i začínající učitel hned věděl, jak s ní pracovat. A ti zkušenější si ji pak můžou upravit podle sebe nebo použít úplně jinak.
Teď když spolu mluvíme, tak skoro 62 000 materiálů. Ale každý den přidáme na web okolo stovky nových materiálů, takže se toto číslo poměrně rychle mění.
Jasně, každý ten materiál musíme vidět, zkontrolovat a schválit. Na začátku to bylo daleko jednodušší, každý druhý či třetí materiál byl skvělý, protože to bylo něco nového a neokoukaného. Učitelé tahali svoje přípravy, pomůcky a aktivity ze svých léty prověřených šuplíků.
Ano. Je to jeden z našich pilířů, na kterém Učitelnice stojí. V tom se asi lišíme od konkurence. Věříme, že když učitel něco vytvoří, měl by za to být i oceněn. A zároveň je to dobrý kontrolní nástroj – projde jen to, za co si autor může říct o nějaké peníze. Jednostránkové dokumenty u nás nenajdete.
Učitelům dáváme rychlé řešení. Když se třeba ráno tělocvikář dozví, že jde suplovat výtvarku, tak si z Učitelnice může na pár kliků stáhnout přípravu a vytvořit dobrou hodinu i přesto, že o výtvarce nic neví.
Od začátku to máme rozdělené tak, že já přináším učitelskou odbornost a on se díky studiu na ekonomce stará o plánování a udržení celého konceptu. Teď už je nás kolem dvaceti, takže vede celý tým a dohlíží na procesy, aby všechno fungovalo tak, jak má.
Baví mě, když se děti něco naučí. Když já je něco naučím. Baví mě sledovat ten pokrok, výsledek svojí práce. Vidět, že to má smysl. Vždycky jsem měla výborné děti a rozuměla jsem si i s jejich rodiči. Nezažila jsem žádný větší problém a prostě to do sebe tak hezky zaklaplo. Vždycky jsem chtěla být učitelkou, proto pro mě nebylo snadné, když jsem po devíti letech ze školství odešla. Aby mi to nebylo tak líto, učila jsem externě na pedagogické fakultě. Se studenty jsem chodila na praxe, takže o školní prostředí jsem úplně nepřišla.
Já myslím, že nás existuje spousta. Obzvlášť na prvním stupni.
Neznám samozřejmě všechny učitele v Česku, pokaždé to asi bude trochu loterie, ale myslím, že těch, kteří hledají nové cesty a způsoby v souladu s respektujícím přístupem k dětem, přibývá.
Z mého dnešního, učitelského pohledu tam bylo vlastně skoro všechno špatně. Chodila jsem na osmileté gymnázium a jediná učitelka, na kterou doteď vzpomínám v tom nejlepším slova smyslu, byla učitelka literatury. Nepřišla jenom před třídu, neodvykládala látku a nevyzkoušela nás, aby mohla jít od toho. Snažila se učit jinak, moderně. U ní jsem se také poprvé setkala s tím, že nám testy neopravovala červenou, ale zelenou. Dodnes na ni vzpomínám a myslím, že lásku k literatuře mám právě díky ní.
Asi bych neměla potřebu ji jakkoliv radikálně reformovat. Díky svým návštěvám ve školách v rámci studentských praxí jsem viděla nespočet skvělých hodin se skvělými učiteli. Většina z nich měla ale pár věcí společných. Učitelé střídali aktivity, děti se během vyučování hýbaly a velmi často pracovaly na nějakém úkolu samostatně nebo ve skupině. Učitelky hodinu naplánovaly, ale aktivita v hodinách byla už na dětech. To by pro začátek úplně stačilo.
Když jsme to připravovali, pracovně jsme tomu říkali učitelský starter pack – krabice, která jde ruku v ruce s moderním vzděláváním a učitelé nad ní nemusejí příliš přemýšlet. Chtěla jsem, aby jim usnadnila každodenní život ve třídě. Je v ní devět aktivit, které můžete používat opakovaně – každý den nebo podle sezóny. Najdete tam nápady na rozjezd hodiny, na uvolnění uprostřed hodiny i na reflektivní závěr vyučovací jednotky. Jsou tam také aktivity pro tripartity, kreativní úkoly a tipy na management třídy. Snažili jsme se, aby dávaly smysl co největšímu počtu učitelů.
V podstatě ano.
Nepřepalte začátek! Nemusíte hned zkoušet všechny trendy a způsoby, které vidíte na sociálních sítích. Zkuste se zastavit a vybrat si tři opravdu důležité věci, které vám pomůžou být v klidu. A pak už se prostě soustřeďte na práci s dětmi. Neučte předměty, učte děti.
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Albi
