Zjistěte, proč malé děti potřebují hlavně vlastní zkušenost – a proč obrazovky nedokážou nahradit skutečný svět. Jak funguje multisenzorické učení a proč je klíčové pro rozvoj smyslů u dětí?
V prvních letech života se v dětském mozku vytvářejí miliony neuronových spojení. To, jak budou vypadat, je zásadně ovlivňováno tím, co dítě skutečně zažívá. Právě dětský mozek a smyslové vnímání spolu úzce souvisejí – a bez jejich zapojení se dítě učí jen omezeně.
Děti se totiž neučí pouhým sledováním. Učí se dotykem, pohybem a zvuky kolem sebe - tedy skrze učení hrou a zapojení smyslů.
Neurovědci dnes mluví o takzvaném multisenzorickém učení u dětí. Mozek si nejlépe ukládá informace ve chvíli, kdy zapojuje více smyslů najednou. Když dítě drží fix v ruce, sleduje barvu, vnímá pohyb, a ještě u toho mluví, vzniká silnější a trvalejší paměťová stopa než při pasivním sledování obrazovky.
Velkou roli v tom hraje pohyb. Výzkumy ukazují, že fyzická aktivita podporuje paměť i pozornost a celkový rozvoj mozku u dětí. Podobně funguje hmat, který pomáhá zpřesňovat neuronová spojení a podporuje rozvoj smyslů u dětí, včetně vnímání vlastního těla v prostoru. A zvuk? Ten je důležitý pro rozvoj řeči, rytmu i schopnosti rozlišovat detaily.
Možná i proto děti přirozeně tíhnou k činnostem, které dospělým připadají obyčejné. Kreslení, skládání, hledání dvojic nebo stavění věží nejsou jen způsob, jak vyplnit odpoledne, ale důležité aktivity pro rozvoj dítěte a dětského myšlení.
Když dítě zkoumá obrázky hmatem, poslouchá zvuky nebo skládá jednotlivé části dohromady, učí se víc, než se na první pohled zdá. Na stejném principu fungují i smyslové hry pro děti od Kvída, jako jsou Roztančené fixy, Dotkni se zvířátka, Zvukové pexeso nebo Obrázková věž s dominem – každá zapojuje jiný smysl, ale dohromady podporují přirozený rozvoj dítěte bez obrazovek.
Jsou rychlé, barevné a umí dítě okamžitě zaujmout. Právě v tom je ale háček. Studie publikovaná v odborném časopise JAMA Pediatrics ukazuje, že vyšší čas strávený u obrazovek souvisí se slabším rozvojem řeči a odlišným vývojem mozkových spojení. I další výzkumy upozorňují na vliv obrazovek na děti, například v oblasti pozornosti a schopnosti seberegulace.
Obrazovka je jednosměrná – nepřizpůsobí se dítěti, nečeká na jeho reakci a neposkytuje zpětnou vazbu v pravém slova smyslu. Především ale nezapojuje tělo. Dítě sice „vidí“, ale neprožívá - což omezuje hlubší učení a zapamatování u dětí.
Skutečný svět má jednu velkou výhodu: je pomalejší. A právě to dětský mozek potřebuje. Čas zkoušet, chybovat a přicházet postupně na věci. Když dítě staví věž, kreslí nebo hledá správný zvuk, rozvíjí soustředění, trpělivost i radost z vlastního objevování - tedy klíčové dovednosti pro rozvoj dítěte.
V dnešním světě asi nejde obrazovky úplně zakázat. Můžeme ale hledat rovnováhu mezi časem stráveným online a tím „obyčejným“, kdy děti objevují svět kolem sebe. Někdy k tomu stačí opravdu málo – vytáhnout hru a odolat pokušení zapnout něco „rychlého“.
Právě tak vzniká zdravý rozvoj dítěte bez nadměrného času u obrazovek.
Protože mozek se vyvíjí na základě zkušeností. Čím více smyslů dítě zapojí, tím více neuronových spojení vzniká a tím lépe si informace ukládá. Jde o princip multisenzorického učení u dětí.
Hmat pomáhá zpřesňovat nervová spojení a učí dítě vnímat vlastní tělo i vlastnosti věcí (tvar, strukturu, teplotu). Je klíčový pro jemnou motoriku, orientaci v prostoru a smyslový rozvoj dítěte.
Pohyb aktivuje oblasti mozku spojené s pamětí a pozorností. Zároveň pomáhá propojit informace s tělesnou zkušeností, což zlepšuje jejich zapamatování.
Ne. Obrazovky zapojují hlavně zrak a sluch, ale chybí jim hmat, pohyb i aktivní reakce. Učení je proto povrchnější než při skutečném prožitku a má omezený přínos pro rozvoj dítěte.
Nechat dítě tvořit, stavět, zkoumat a hýbat se. Stačí jednoduché aktivity – kreslení, skládání, hry se zvuky, manipulace s různými materiály nebo smyslové hry pro děti, které zapojují více smyslů najednou.
Text: Viola Černodrinská Foto: Archiv Albi, Shutterstock
