O dětech a mobilech se mluví neustále. Jenže psychologové dnes řeší jinou otázku: Co se děje, když telefon postaví mezi rodiče a dítě? Nejnovější výzkumy vás možná překvapí. Téma děti a mobil se totiž netýká jen času u obrazovky, ale i pozornosti, kterou si doma navzájem věnujeme.
„Mami, podívej!“
„Počkej…“
Znáte to? Odpovíte na zprávu, dočtete e-mail nebo jen rychle zkontrolujete Instagram. Za pár vteřin telefon odložíte. Jenže dítě už mezitím odešlo. A s ním i okamžik, který vám chtělo ukázat. Právě takové drobné situace ukazují, jak snadno může telefon u rodičů narušit společný čas s dětmi.
O tom, kolik času tráví na mobilech děti, se mluví neustále. Kdy jim dát první telefon? Kolik času mohou být u obrazovek? A jak poznat, že už je ho moc? Stačí dětem jednou ukázat YouTube a většina z nich si velmi rychle zapamatuje, kde se skrývá nekonečný proud videí. Když jim příště podáte telefon, často už přesně vědí, co hledají.
Jenže upřímně… nejsme na tom tak trochu stejně?
Instagram, TikTok nebo Facebook využívají principy, které dobře zná behaviorální psychologie – zvědavost, očekávání odměny i touhu po sociálním uznání. Proto se od nich často odchází mnohem hůř, než jsme plánovali. „Ještě jedno video“ se snadno promění ve dvacet minut scrollování.
Nikdy jsme neměli tolik možností zachytit společné chvíle. A zároveň nikdy nebylo tak snadné je prožít jen napůl.
Sedíte u večeře. Dítě vám chce něco vyprávět nebo ukázat obrázek, který namalovalo. Vy mezitím odpovídáte na zprávu. Na první pohled se nic neděje. Právě těchto drobných okamžiků si ale začínají všímat psychologové. Vliv mobilu na děti se totiž nemusí projevit jen tím, kolik času samy tráví u obrazovky, ale i tím, jak často obrazovka odvádí pozornost dospělých.
Mají pro ně dokonce vlastní název – parental phubbing. Označují jím situace, kdy telefon opakovaně narušuje kontakt mezi rodičem a dítětem. Neřeší přitom, jestli je problém odpovědět na jednu zprávu. Zajímá je spíš to, co se děje, když se obrazovka při společných chvílích stane pravidelně „tím třetím“.
Největší přehled dosavadních výzkumů letos vyšel v prestižním časopise JAMA Pediatrics. Autoři spojili výsledky 21 studií z 10 zemí, kterých se zúčastnilo téměř 15 000 malých dětí. Ukázalo se, že častější používání telefonu v přítomnosti dítěte souviselo s větším výskytem emočních a behaviorálních obtíží i se slabší citovou vazbou. Podobné závěry přinesla i metaanalýza psycholožky Jinghui Zhang, která shrnula výsledky 42 studií s více než 56 000 dětmi a dospívajícími. Výzkumy tak stále častěji řeší, jak rodičovská pozornost souvisí s emoční pohodou dětí.
Vědci ale zároveň upozorňují, že to neznamená, že za tyto obtíže může právě telefon. Do vztahu mezi rodičem a dítětem vstupuje mnoho dalších věcí – od stresu přes únavu až po atmosféru doma. Výzkumy spíš naznačují, že pokud obrazovka pravidelně narušuje společné chvíle, může mít na vztah větší vliv, než jsme si dosud mysleli.
To se snažila zjistit tříletá kanadská studie publikovaná v časopise JAMA Network Open. Výzkumníci sledovali 1 303 dětí ve věku 9 až 11 let. Ukázalo se, že důležitější než samotný čas na telefonu bylo to, jak děti vnímaly pozornost svých rodičů. Ty, které častěji měly pocit, že rodiče kvůli telefonu nevěnují plnou pozornost společným chvílím, později vykazovaly o něco více potíží s pozorností a hyperaktivitou.
Výmluvný název jedné z nejnovějších studií zní „Mommy, do you love your phone more than me?“ („Mami, máš radši telefon než mě?“). Výzkumníci v ní zkoumali, jak dospívající vnímají používání mobilů svými rodiči. Ukázalo se, že problémem není samotný telefon, ale chvíle, kdy mají děti pocit, že kvůli němu nejsou na prvním místě. Právě pocit plné pozornosti je pro děti často důležitější než dokonalá pravidla o mobilech.
Dobrá zpráva je, že psychologové rodičům neradí zahodit telefon ani odejít ze sociálních sítí. Připomínají spíš něco mnohem jednoduššího – dítě nepotřebuje rodiče, který nikdy nevezme mobil do ruky. Potřebuje rodiče, který se podívá, když uslyší:
„Mami, podívej.“
Ne. Výzkumy neřeší jednotlivé situace, ale to, když telefon pravidelně narušuje společný čas. Důležité je, aby mobil dlouhodobě nenahrazoval pozornost rodičů.
Psychologové tak označují situace, kdy telefon opakovaně odvádí pozornost rodiče od dítěte a narušuje jejich společné chvíle. Jde tedy o momenty, kdy se telefon postaví mezi rodiče a dítě.
Pokud dítě musí opakovaně čekat, než dočtete zprávu nebo doscrollujete příspěvek, stojí za to zpozornět. Signálem může být i to, že vás dítě musí o pozornost prosit několikrát za sebou.
Třeba u jídla, při čtení pohádky, během hry nebo když vám dítě chce něco důležitého ukázat. Nebo třeba když chcete spolu strávit hezké odpoledne. Právě tyto chvíle podporují společný čas s dětmi a pocit, že jsou opravdu vnímané.
Ne dokonalý rodič, ale pocit, že mají vaši plnou pozornost – alespoň v těch chvílích, kdy vás opravdu potřebují. Děti často nepotřebují dlouhý program, ale rodiče, který je na chvíli opravdu přítomný.
Text: Viola Černodrinská Foto: Shutterstock
