Některé věci se prostě nedají vysvětlit – třeba proč se dítě dokáže hodiny cachtat v brouzdališti nebo nadšeně běhat sem a tam jen proto, že na něj někdo stříká vodu hadicí. Anebo to vysvětlit jde. Voda není jen mokrá. Je blízká. Známá. A pro dětský vývoj celkem zásadní.
Dítě tráví prvních devět měsíců života v plodové vodě – a i když si to vědomě nepamatuje, tělo to ví. Jemný tlak vody, tlumené zvuky a pocit beztíže jsou pro mozek uklidňující. Výzkumy prenatální psychologie potvrzují, že tyhle první smyslové vjemy mohou formovat pozitivní vztah k vodě – jako k něčemu důvěrnému a bezpečnému.
Ale samozřejmě to neplatí pro všechny. Některé děti se mohou poblíž vody cítit nejisté – mají třeba nějakou nepříjemnou zkušenost, navíc voda někdy bývá divoká, studená a nepředvídatelná. I strach z vody je přirozený a při respektujícím přístupu se s ním dá pracovat. Klíčový je klid, pozvolnost a pocit kontroly – dítě je tím, kdo rozhoduje, jestli si namočí jen prsty, nebo skočí rovnou kufr.
Ve vodě se děti pohybují jinak než na suchu. Odpor vody pomáhá rozvíjet koordinaci, svalovou sílu i rovnováhu. Výzkum z University of South Australia ukazuje, že děti, které si pravidelně hrají ve vodě, mají rychlejší motorický vývoj.
A je tu ještě jeden bonus – voda nabízí pohyb bez tlaku na klouby. Takže se dítě unaví, ale neunaví se tak, že ho pak něco bude bolet.
Voda nemá hranice. Dá se tvarovat, nalévat, přelévat. Může být sopkou, mořem, laboratoří, kuchyní i vesmírem. A právě tahle otevřenost podněcuje dětskou fantazii. Psycholožka Rachel E. White tvrdí, že volná hra – tedy hra bez přesného zadání, vedená dítětem – má zásadní vliv na rozvoj kreativity, jazyka i schopnosti řešit problémy. Dítě při ní plánuje, zkouší, reaguje na překážky, učí se vyjednávat s ostatními. A co je nejlepší? Ani si neuvědomuje, že se učí. Dělá to prostě proto, že ho to baví.
Vodní prostředí je pro tenhle typ hry jako stvořené: voda je proměnlivá, dají se do ní schovat věci a znovu objevovat… Ať už jde o potápění pro podvodní kroužky, stavění velkolepých paláců s vodními příkopy, nebo vymýšlení pravidel pro vodní bitvu. Děti si ve vodě nejen hrají – staví si svůj vlastní svět.
Když jsou děti ve vodě, málokdy si hrají samy. Skáčou, vymýšlejí si pravidla, potápějí se – s někým. Voda je přirozeně hravá – a hra je přirozeně vztahová. Společná vodní aktivita zvyšuje hladinu oxytocinu – hormonu, který posiluje vazbu a důvěru. Mezi sourozenci, kamarády, ale také mezi dítětem a rodičem.
Takže až budete sedět u vody a děti se budou zdánlivě bezcílně cachtat, věřte, že se právě propojují, rostou a učí. Jen jiným jazykem, než na jaký jsme zvyklí.
Tady je pár her, které podpoří pohyb, tvořivost i radost:
Text: Viola Černodrinská Foto: Shutterstock
