Počkej chvilku! Jak naučit děti trpělivosti

Spousta věcí dnes funguje okamžitě. Chcete pohádku? Stačí jedno kliknutí. Jídlo? Do pár minut je u vás. Děti v takovém světě vyrůstají, a tak je pro ně úplně přirozené chtít všechno hned. Vlastně se není čemu divit – většinou to tak opravdu funguje.
 

Čekání, které nevnímáme

Děti během dne čekají běžně – na tramvaj nebo v čekárně u lékaře. Jenže často mají po ruce mobil, takže čekání vlastně ani nevnímají. Ve chvíli, kdy to nejde obejít, třeba když se telefon vybije, se ukáže, jak na tom s trpělivostí opravdu jsou.
 

Proč je to tak těžké

Výzkumy ukazují, že čekání bez rozptýlení je pro děti mnohem náročnější než chvíle, kdy mají něco, čím se zabaví. Když se nemají čím zaměstnat, čekání vnímají mnohem víc – a roste napětí i frustrace.

Dobře to ukazuje i známý stanfordský experiment s marshmallow. Děti dostaly na výběr: mohou si dát jednu sladkost hned, nebo chvíli počkat a dostanou dvě. Ukázalo se, že ty, které se dokázaly nějak zabavit – třeba si zpívaly, hrály si s rukama nebo odvrátily pohled –, vydržely čekat výrazně déle než ty, které se soustředily jen na to, co „nemají“.

Jinými slovy: čím víc se dítě soustředí na samotné čekání, tím je to pro něj těžší.
 

Jde to trénovat

Ukazuje se, že děti, které zvládnou chvíli počkat a nevzdat to hned, si snáz poradí i s emocemi a různými výzvami.

Zároveň ale platí důležitá věc: trpělivost není něco, s čím se dítě narodí a je to „hotové“. Vzniká postupně, díky opakovaným zkušenostem. Právě tak probíhá rozvoj trpělivosti u dětí v každodenním životě. 

Dobrá zpráva? Není na to potřeba nic složitého. Stačí vytvářet situace, ve kterých má čekání smysl – a ideálně takové, které děti baví. Právě tak se trpělivost postupně rozvíjí.
 

Jak naučit dítě trpělivosti bez nátlaku

Možná vás to nepřekvapí, ale věty jako „počkej si“ nebo „musíš vydržet“ samy o sobě moc nefungují. Děti si trpělivost potřebují zažít – postupně a v malých krocích.

Pomáhá, když dítě ví, jak dlouho bude čekat a co se bude dít potom. Ve skutečnosti jde o to, aby si dítě postupně zvyklo, že ne všechno je hned – a že to vůbec nevadí. Nejlépe se to učí v klidu a bez tlaku. A ideálně při hře, kde čekání dává smysl a má i svůj výsledek.
 

Hry podporující trpělivost

Když je dítě netrpělivé, často řešíme jediné: jak jeho trpělivost postupně zlepšit. Karak Labyrinth nebo šachy učí přemýšlet dopředu, počkat na svůj tah a smířit se s tím, že ne všechno vyjde napoprvé. Deskové hry pro děti jsou skvělý pomocník pro rozvoj trpělivosti a soustředí.

Jiný typ trpělivosti přinášejí tvořivé a objevovací aktivity. Rostoucí krystaly nebo Tvořivý květináč ukazují, že některé věci prostě potřebují čas.

A pak jsou tu činnosti, kde se jde krok za krokem. Kreativní dřevěné stavebnice Robotime, Lovci lebek: Tyrannosaurus nebo Vykopej! - Starověké poklady učí vydržet u jedné věci a dojít až do cíle.

Dítě si tak postupně zvyká, že ne všechno je hned – a že to zvládne. A je to vlastně nenápadná cesta, jak ho naučit čekat.
 

Co dělat, když to nejde

Pomáhá říct přesně, na co se čeká. Třeba „Ještě jsou před námi dva lidé a pak jdeme na řadu“ nebo „Až pan doktor zavolá naše jméno, půjdeme dovnitř“. Dítě si to dokáže představit a ví, že čekání má konec.

Mezitím se hodí mít po ruce něco jednoduchého – počítat lidi, hledat písmena na cedulích nebo si vymyslet malou hru. Jde o praktické tipy, jak zvládnout čekání a trpělivost u dětí v běžných situacích.

A když už je toho na dítě moc, často pomůže i obyčejná věta: „Já vím, to čekání je dlouhé.“ Nezrychlí to situaci, ale dítě se v ní necítí samo.
 

Malé čekání, velká dovednost

Trpělivosti se nikdo nenaučí ze dne na den. Vzniká postupně, v běžných situacích, které se opakují. Stačí tyhle chvíle nepřeskakovat a dát jim prostor. A někdy k tomu dobře poslouží i obyčejná deskovka.