Deprese se netýká jen dospělých. I děti mohou dlouhodobě prožívat smutek, ztrátu radosti nebo úzkost – a ne vždy je to na první pohled vidět. Jak rozlišit běžné výkyvy nálad od vážnějšího problému, jako je dětská deprese?
Děti mají své dny. Někdy jsou naštvané, jindy smutné a sem tam se rozpláčou kvůli věci, která nám připadá úplně zanedbatelná. Dneska jste nejhorší rodiče na světě, protože jste nekoupili zmrzlinu. Zítra vás obejmou a všechno je zapomenuto.
Pokud se ale špatná nálada drží týdny a dítě přestává fungovat tak, jak jste zvyklí – nechce mezi kamarády, nebaví ho to, co dřív, hůř spí nebo skoro nejí –, je dobré zbystřit. Nemusí jít jen o „období“. Může jít o začátek deprese u dětí. A právě rozlišit dětský smutek od deprese nebývá vždy jednoduché.
Podle Světové zdravotnické organizace trpí depresí u dětí a dospívajících přibližně 3 % dětí a dospívajících ve věku 3–17 let. U dospívajících je výskyt ještě vyšší – zkušenost s velkou depresivní epizodou má zhruba jeden z pěti teenagerů.
A to jsou jen případy, které se dostanou do statistik. Skutečné číslo může být vyšší, protože ne všechny děti se k odborníkovi dostanou a psychické potíže u dětí zůstávají někdy bez povšimnutí.
Deprese u dětí není jen „horší období“. Je to stav, kdy se dítě necítí dobře dlouhodobě a samo z toho nedokáže vystoupit. Ovlivňuje jeho energii, myšlení, vztahy i celkové psychické zdraví dítěte. Dobrá zpráva je, že při včasném zachycení se dá účinně léčit.
Klíčové je trvání a změna oproti tomu, jaké dítě bylo dřív.
Deprese může mít podobu vzteku, vzdoru nebo úplného stažení. Někdy se přidává i úzkost u dětí– obavy, které jsou silnější, častější a dítě je nedokáže samo uklidnit.
Pokud si nejste jistí, ptejte se sami sebe: Je tohle moje dítě, jak ho znám? Nebo se něco zásadně změnilo?
Neexistuje jedna konkrétní příčina. Příčiny dětské deprese bývají kombinací více faktorů.
Svou roli může hrát genetika. Pokud se deprese nebo jiné poruchy nálady vyskytují v rodině, může být dítě citlivější na zátěžové situace.
Velký vliv mají také životní události. Rozvod rodičů, stěhování, ztráta blízkého člověka, dlouhodobé napětí v rodině, šikana nebo vážnější onemocnění. V takových chvílích bývá zvládání emocí pro dítě obzvlášť náročné, protože jeho schopnost pracovat s těžkými pocity se teprve vyvíjí.
Vyšší výskyt deprese se objevuje také u dětí s chronickými nemocemi, například s diabetem, epilepsií, astmatem nebo dlouhodobou bolestí. Neustálé řešení zdravotních obtíží může být psychicky vyčerpávající a zvyšovat riziko psychických potíží u dětí.
A někdy se deprese objeví i bez jasného spouštěče. Zvenku může vše působit v pořádku, přesto dítě prožívá dlouhodobý pokles nálady. Právě proto je důležité soustředit se méně na hledání důvodu a více na včasné rozpoznání a podporu.
Nejčastěji pomáhají pravidelná setkání s dětským terapeutem. Dítě si tam může bezpečně povídat o tom, co prožívá. Postupně se učí lépe rozumět svým myšlenkám i emocím – a tím se posiluje jeho emoční inteligence.
Často se zapojují i rodiče, protože to, co se děje doma, je důležitá součást změny.
Někdy samotná terapie stačí. Někdy lékař doporučí i léky. Ty mohou pomoct „nastavit“ chemii v mozku tak, aby se dítěti ulevilo a mělo víc energie na práci v terapii. Účinek ale nepřijde ze dne na den – obvykle to trvá několik týdnů. A vždy je potřeba pravidelná kontrola u lékaře.
Změna bývá postupná. Nevidíte ji každý den, ale po čase si všimnete, že dítě zase o něco víc mluví, směje se nebo se vrací k věcem, které mělo rádo.
Začněte obyčejným rozhovorem. Klidně, bez tlaku na odpověď. U deprese často dítě samo neví, proč se cítí tak, jak se cítí. Prostě je mu těžko. Nenuťte ho hledat vysvětlení, když ho nemá.
Nesnažte se hned „spravit náladu“ ani čekat konkrétní odpověď. Stačí dát najevo, že jste tu a že to zvládnete řešit společně. A počítejte s tím, že někdy dítě mluvit nechce – nebo zatím neumí.
Některým dětem se mluví snáz skrze hru. Třeba Emocio od Kvída, která hravou formou pracuje s emocemi a empatií, nebo konverzační hra Prozraď mi (5–12 let) mohou otevřít témata, která by jinak zůstala nevyřčená. Neřeší problém za vás, ale mohou být dobrým začátkem rozhovoru.
Pokud potíže trvají déle než dva týdny, obraťte se na pediatra. Ten vyloučí tělesné příčiny a případně doporučí odborníka.
Pomáhá i stabilní režim, spánek, pohyb, zdravé jídlo a obyčejný čas spolu bez tlaku na výkon. I tyhle „drobné“ věci podporují dlouhodobou psychickou pohodu dětí.
Pokud by se objevily myšlenky na sebepoškozování, je důležité vyhledat odbornou pomoc okamžitě.
Deprese v dětství je vážná. Zároveň je ale dobře léčitelná. Když se zachytí včas a dítě má kolem sebe podporu, většina dětí se postupně vrací k tomu, co je dřív bavilo.
Když je dítěti těžko, často nepomůže rychlá rada ani snaha všechno hned vyřešit. Potřebuje jistotu, že na to není samo. A že když je mu těžko, někdo vedle něj zůstane – a pomůže mu najít cestu zpátky.
Většinou se prostě „něco změní“. Dítě je víc podrážděné, uzavírá se, hůř spí nebo si často stěžuje na bolesti břicha. Pokud to trvá delší dobu a není to jen pár dní, je dobré tomu věnovat pozornost.
Nejlépe tím, že o nich mluvíte i vy. Stačí říct „tohle mě mrzí“ nebo „jsem dneska unavená“. Dítě pak vidí, že mluvit o emocích je normální. Někdy pomůže i hra nebo otázky, které rozhovor trochu odlehčí.
Ano, může. V zimě se může objevit větší únava, horší nálada nebo menší chuť do věcí, které dítě dřív bavily. Pokud je změna výrazná a trvá týdny, je dobré se poradit s lékařem.
Schopnost poznat, co právě cítím, a nějak s tím naložit. Učí se postupně. Díky rozhovorům, zkušenostem a bezpečnému prostředí, kde může dítě své pocity říct nahlas.
Text: Viola Černodrinská Foto: Shutterstock
