Jak vznikají dětské knihy, které nejsou jen „na jedno přečtení“? Lucia Klokočníková z Albi vás vezme do světa, kde jsou knihy nejen krásné, ale i zábavné – a občas také překvapivě upřímné. Třeba když Popelce smrdí pantoflíček.
„Jsem do knih trochu blázen,“ říká Lucia Klokočníková s úsměvem na tváři, kterou zdobí ty nejmodřejší oči, jaké jsem kdy viděla. Miluje knihy. Od dětství. A právě tuhle lásku se rozhodla předat dál prostřednictvím nové produktové linie Albi, která nabízí krásné, a hlavně zábavné knížky pro děti. Mezitím, co spolu vedeme rozhovor, ukazuje mému synovi nové tituly – a ten je z toho úplně paf. Stejně jako já.
Jako produktová specialistka se starám o výrobu produktů, které mají nějaký vzdělávací přesah. Nemusí to být vždy jen o vědě – může jít i o kreativitu a hravost. Třeba jako v případě našich bublifuků nebo Vyblízů - slizových hlav, které jsou spíš zábavnou hračkou. Ale pak je tu třeba sada Lidské tělo, kde je průhledný model těla i s orgány, kostmi, nervy a cévami. Ty se dají pomocí pinzety postupně vyndávat a prozkoumávat.
Na to se hrozně těším. V téhle sadě jsem se snažila dětem hravou formou přiblížit základní směry a principy v malbě a pár významných malířů. Děti pak mohou podle konkrétního návodu zkusit tvořit například v duchu pointilismu.
Moje děti jsou testovací parta (smích). Jsou rády, když se mnou můžou jít do práce, a těší se na to, až je kolegové a kolegyně zasypou vzorky – stejně jako jsem teď zasypala vašeho syna. Děti si to tady užívají, konzultuju s nimi herní sady, abych věděla, co z dětské perspektivy funguje a co ne. Jediné, co snad moje děti ze Science nabídky ještě nezkoušely, je Chemická laboratoř Premium, kde se pracuje s ohněm a kahanem – na to jsou ještě malé. Jinak jim prošly rukama všechny možné slizy, mýdla, krystaly i kutací sady.
Dostala jsem se k tomu vlastně úplnou náhodou. Náš category manager Honza ví, že hodně čtu, tak se rozhodl, že to „spadne“ na mě. A já jsem za to fakt moc ráda. Knížky jsme vybírali společně s našim ředitelem Radkem – a právě on přišel s nápadem na první tituly, knihy 100 nebo 365 nebo 500 zajímavostí/faktů nebo pokusů. A tak vznikly naše dva tituly: 365 tvořivých aktivit a 365 vědeckých pokusů. Jsou to knihy s jednoduchými návody, ideální pro všechny, kdo rádi tvoří s dětmi. Věřím, že udělají radost nejen rodičům, ale i učitelkám a učitelům v mateřských školách nebo na prvním stupni.
Na veletrzích – já jsem byla třeba ve Frankfurtu, tam jsem hledala knížky, které budou nejen zábavné, hravé, ale hlavně budou mít i dárkový nádech, něco málo navíc. Češi totiž hodně často kupují knihy jako dárek. A mně šlo o to, aby zákazník, který přijde do Albi pro dárek a zatím nás nevnímá jako prodejce knih, dostal s knihou ještě něco navíc. Aby to nebyla „jen“ kniha. Zatím.
Ano, máme knihy chlupaté, zvukové nebo s 3D prvky, třeba jako v případě naší Malé mořské víly nebo Karkulky.
Koupíme práva, uzavřeme smlouvu, dostaneme podklady a pak se rozjíždí celý proces – překlad, grafické úpravy, korektury a další dolaďování. V tomhle případě z toho vzniklo 11 slovenských a 23 českých knížek, které budou postupně vycházet. Všechny jsou převzaté a upravené tak, aby sedly českému i slovenskému čtenáři. Třeba postava v knize Jak se malá Bára bála, a pak už nebála se v originálu jmenuje Joy, to mi sem nesedělo, a tak máme Báru.
Moje nejmilejší dětská knížka je Cvrček a mravenci od Vojtěcha Kubašty. Je to leporelo s výřezy, kde se při listování mění obrázky i perspektiva. Jako malou mě hrozně bavilo to sledovat. Ten příběh dodnes umím nazpaměť. Ve slovenštině.
Další oblíbenou knihou je Harry Potter. Na tom jsem vyrostla – a teď ho s dětmi čteme znovu, tentokrát v ilustrované verzi. Ony už viděly filmy, takže se diví, že v knížce se to na začátku tak pomalu rozjíždí.
Jasně. A mají je moc rády. Střídáme českou a slovenskou verzi.
Ano, čtu jim každý večer. Jednu pohádku pro šestiletou dcerku a jednu pro osmiletého syna. Naštěstí už čteme příběhové knihy, ale bylo období, kdy jsme četli obrázkové knihy s minimem textu – a každý večer se muselo přečíst třeba pět takových (smích).
Já se právě vždycky těším na ty chvíle, až to doma ztichne, zalezu si s knížkou a můžu se nerušeně ponořit do příběhu. Baví mě číst a žít stovky příběhů. :) Mám klasicky asi dvacet knih, které čekají na nočním stolku, až se k nim dostanu. Mám svůj systém, střídám žánry, po „české depce“ si ráda přečtu fantasy a pak zase něco vážnějšího. Teď jsem dočetla moc milou pohádku/fantasy knížku Bylo nebylo jedno zlomené srdce a už se těším na další díl.
Moc ne. Většinou mi buď nesedí hlas toho, kdo knihu čte, nebo to vyprávění trvá moc dlouho – o dost déle, než kdybych knihu četla sama. Já jsem prostě klasický knihomil. Mám ráda papír a knihy v knihovně.
Text: Viola Černodrinská Foto: František Štolfa
