Jak už to tak bývá, na Štědrý den se schází pestrá směsice lidí. Od vánočních fanatiků po tradicionalisty nebo ty, kteří Vánoce zkrátka nesnáší. Schválně – najdete se v některém z nich?
Je to člověk, který Vánocemi doslova žije. Během roku sleduje nové dekorace, vymýšlí téma letošní výzdoby a ladí barevné kombinace. Vánoční playlist mu běží už od začátku listopadu a stejně tak začne výroba minimálně patnácti druhů cukroví. Náhoda tu prostě nemá prostor. Užijte si s ním tu nádheru (nebo aspoň okázalost) a místo otázky „Kdy to bude hotové?“ zkuste raději: „S čím ti můžu pomoct?“. Zachráníte tím nervy celé domácnosti a fanatikovi necháte nerušeně plynout jeho vánoční kreativní flow.
Vánoce nemá příliš v lásce. Vadí mu konzumní pojetí, hlučná rodinná setkání, povinnost kupovat dárky nebo prostě to, že „už to není, co bývalo“. Svátky tráví spíš z povinnosti než z radosti – ale jak se říká, i ten největší led může jednou roztát. Buďte k němu proto ohleduplní. Nenuťte ho do „vánočního nadšení“, raději s ním proberte klidnější varianty prožití svátků. A ano, někdy to může znamenat i to, že chce být na Vánoce sám.
Tenhle člověk je takový vánoční srdcař. Ve srovnání s Vánočním fanatikem, který má doma barevně sladěný vesmír, srdcař drží klasiku: živý stromeček, vůni jehličí, staré ozdoby z dětství a tradice, které se dědí z generace na generaci. Zpívá koledy, hledá hvězdičky v rozkrojeném jablku, hází pantoflem a chce mít kolem sebe všechny své blízké – ideálně ve stejném svátečním rozpoložení. Uděláte mu radost absolutním dodržením receptu na babiččiny vanilkové rohlíčky a také společnou fotkou u vánočního stromku.
Tenhle typ sází na klid, čistotu a jednoduchost. Zatímco jiní bojují s kilometry světýlek a hledají způsob, jak do obýváku nacpat dvoumetrový smrček, minimalista sáhne po menším stromku, pár ozdobách a čistém designu. Psychologové by možná řekli, že to ukazuje na skromnost a soustředění na podstatu. Možná ale jen nechce trávit půl dne rozmotáváním světýlek.
Tenhle člověk chce oslnit za každou cenu. Zatímco ostatní řeší, zda na špičku dát zlatou, nebo stříbrnou hvězdu, on přemýšlí, kam umístit soby, saně, Santu a nejméně tři druhy světelných rampouchů. Co svítí, bliká nebo přehrává koledy pořád dokola – to prostě musí mít. A i když se to nejvíc projeví na venkovní výzdobě, uvnitř to nebude o nic méně velkolepé. Pompézní? Ano. Přeplácané? Asi. Ale v jeho světě platí jednoduché pravidlo: „Když nevyrazím dech sousedům, nemá to smysl.“
Workoholik má Vánoce rád… jen si jich tak úplně nestíhá všimnout. Zatímco ostatní zpomalují, on pořád jede v pracovním módu. Přepíná mezi laptopem a mobilem a má u toho takový hodně seriózní výraz. Co na tom, že sedí na gauči v teplákách a plandavých tělových ponožkách. Workoholik zdobí stromeček spíš omylem, a to při cestě ke kávovaru – a sváteční atmosféru zaznamená teprve ve chvíli, kdy ho někdo u štědrovečerního stolu upozorní, že už 20 minut rozebírá svá letošní KPI.
To jsou ti příbuzní, které během roku skoro nevidíte, ale na Vánoce dorazí s úsměvem… a s hlasitostí, na kterou jste zase zapomněli. Ať už stojí kdekoliv, mluví, jako by byli na pouti u výčepu. Přijedou s tím, že „hlavně ať si to uděláte podle sebe“, ale za pár minut už padne: „Mamka teda do salátu mrkev nedávala“ nebo „Vám ta Vánočka letos nějak nevyběhla, viď?“ A samozřejmě u štědrovečerního stolu nesmí chybět jejich oblíbené: „Já kapra nemusím.“
Ať už patříte k jakémukoli typu, je dobré si připomenout, že Vánoce nejsou o předhánění. Teda… pokud nebydlíte vedle soutěživého souseda, ten to nikdy nevzdá. Nikdy! Všichni ostatní si můžeme v klidu užít pohodu, dobré jídlo a předstírat, že nám nevadí, že se ZASE musíme fotit u vánočního stromečku.
Text: Viola Černodrinská Foto: Shutterstock
