Čert za dveřmi, dítě na klíně nebo nadílka za oknem. Mikuláš s dětmi může vypadat různě. Tradice si můžeme upravit tak, abychom se na ně těšili a nikdo se zbytečně nebál.
Celý den dítě básničku umí. Pak zazvoní Mikuláš a najednou nic. Napovídáte, povzbuzujete a nakonec odříkáte celou básničku sami. Ještě že si ze školy něco pamatujete. Dítě se vás drží za ruku, anděl se usmívá a za chvíli už společně zkoumáte, co je v balíčku.
I tak může vypadat hezký Mikuláš. Čert trochu postraší, ale anděl se dětí zastane a Mikuláš ho nenechá zajít moc daleko. Děti tak vidí, že dobro má navrch. Jen by se u toho měly pořád cítit v bezpečí.
Jedno se čertovi směje, druhé se schová už při zazvonění. Strach z čertů může být u každého dítěte jiný. Záleží na věku, povaze i na tom, co už zažilo. Není proto potřeba přesvědčovat ho, že se nemá čeho bát, protože jeho sourozenec to loni zvládl.
Pro nás je čert soused v kožichu. Dítě ale může věřit, že ho opravdu odnese. Větu „klidně si ho vezměte, on nás neposlouchá“ si proto raději odpusťme. Ať už čert předvádí cokoli, dítě by mělo vědět, že my ho nikomu nedáme.
Linka bezpečí také připomíná, že domov má i při mikulášské návštěvě zůstat místem, kde se děti cítí v bezpečí. Čerta tedy nemusíme zvát dovnitř jen proto, že k nám kdysi také chodil.
Pokud návštěvu plánujete, domluvte se předem, jak bude probíhat. To doporučuje i psycholožka Olga Kučerová. Také dítěti řekněte, kdo přijde a co se bude dít. Může vám sedět na klíně, básničku říct s vámi nebo ji tentokrát vynechat. A když už bude chtít návštěvu ukončit, nemusíte čekat, až čert dohraje svou roli.
Můžete také vyrazit za Mikulášem ven. Chvíli se dívat z dálky a pak se rozhodnout, jestli půjdete blíž. Jen si zjistěte, co se na akci chystá — hlasití čerti mohou děti vyděsit i mimo domov.
Nezapomeňte se zeptat také ve školce nebo škole. Mikuláš bývá součástí besídek, a tak se hodí vědět, co děti čeká a kdo jim pomůže, pokud se budou bát. Možná jim jedno setkání úplně stačí.
Mikulášskou nadílku pro děti si můžete užít i doma jen s rodinou, bez zvonění a převleků. Můžete si o Mikulášovi přečíst příběh, povídat si, proč nosí nadílku, zahrát si hru nebo si navzájem říkat básničky. Tentokrát začnou rodiče. Balíček pak děti najdou třeba za oknem.
Někde se bez čerta neobejdou, jinde si ho rádi odpustí. Nemusíme to mít všichni stejně. A nemusíme všechno opakovat jen proto, že „u nás se to tak vždycky dělalo“. I mikulášskou tradici si můžeme nastavit tak, aby vyhovovala právě naší rodině.
To ostatně platí i pro zbytek adventu. Možná chcete péct perníčky, ale už ne dalších sedm druhů cukroví. Nebo si místo třetí návštěvy během víkendu dát doma čaj a pohádku. Zkusme se letos zeptat i sami sebe, na co se těšíme a co děláme jen z povinnosti. A když něco vynecháme nebo uděláme jinak než naši rodiče, je to v pořádku. I takové Vánoce mohou být ty, na které budou naše děti jednou rády vzpomínat.
Trocha napětí může k zážitku patřit. Dítě ale potřebuje vědět, že ho ochráníte a že může ze setkání odejít.
Vezměte ho k sobě, přerušte strašení a podle potřeby návštěvu ukončete. Básnička i focení mohou počkat.
Nemusíte. Můžete pozvat jen Mikuláše s andělem, vyrazit na venkovní akci nebo slavit doma jen s rodinou. Básničku mohou tentokrát říct dospělí a nadílku nechat za oknem.
Zeptejte se učitelů, jak bude návštěva probíhat. Pokud se dítě bojí, domluvte se předem, jak mu mohou pomoci a zda se případně může věnovat jiné aktivitě mimo setkání s Mikulášem a čertem.
Přečtěte si příběh o Mikulášovi, zahrajte si hru nebo si navzájem řekněte básničky. Nadílka může být příjemným zakončením společného večera.
Text: Viola Černodrinská Foto: Shutterstock
