I když září už je za námi, u mnoha dětí adaptační období ve školce stále pokračuje. Nástup do školky bývá pro děti velkou změnou a pro rodiče zkouškou trpělivosti. Pokud se vaše ratolest ráno nechce pustit a slzy tečou proudem, nejste v tom sami. Podívejme se, jak dětem usnadnit nejen první dny, ale i pokračující týdny v novém režimu a školkovém prostředí.
Některé děti zvládnou nástup do školky bez slziček už první den, jiným chvíli trvá, než si zvyknou na nové prostředí a lidi kolem. Pláč u dveří zná skoro každý rodič: dítě se vás drží, vy byste nejraději otočili směr a odvedli ho domů – a přemýšlíte, jestli to někdy skončí. Dobrá zpráva je, že ve většině případů ano. Psychologové mluví o separační úzkosti u dětí, která je běžnou součástí vývoje a často se objeví i při jiných změnách v životě dítěte.
Dlouhé odchody dítě ještě víc rozruší. Pomůže jednoduchá rutina: obejmout, dát pusu, zamávat a jít. Dítě ví, co čekat, a cítí se jistější.
Pusa poslaná vzduchem, tajné gesto nebo plyšák v kapse dodají pocit, že rodič je pořád nablízku a zase se vrátí.
I když je lákavé zmizet, když se dítě nedívá, ve výsledku to nejistotu zhorší. Lepší je krátce a jasně říct, kdy se vrátíte.
Když dítě po vašem odchodu učitel hned zapojí do hry, většinou se rychle uklidní a adaptační proces ve školce probíhá hladce.
Když se děti ve školce opravdu ponoří do hry nebo tvoření, jejich úzkost většinou rychle mizí. Smysluplná aktivita totiž odvádí pozornost od obav a pomáhá dětem se uvolnit. Když mají děti možnost zkoumat svět kolem sebe, něco stavět nebo malovat, hladina stresu klesá a zároveň se lépe soustředí. Podle psychologa Donalda Winnicotta pomáhají i tzv. „přechodové objekty“ – plyšák v kapse, autíčko nebo kamínek v dlani. Tyhle drobnosti dětem připomínají domov a dodávají pocit bezpečí ve chvílích, kdy jsou bez rodičů.
Slzičky v prvních dnech nebo týdnech ve školce jsou naprosto běžné – většina dětí si na nový režim zvykne postupně. Pokud ale pláč při odchodu do školky trvá i po několika týdnech, úzkost se objevuje i po vašem odchodu nebo se přidávají tělesné potíže, jako jsou bolesti bříška, hlavy či nevolnost, je dobré obrátit se na pediatra nebo dětského psychologa. Může jít o silnější formu separační úzkosti, případně o jiný problém, který stojí za to probrat s odborníkem. Někdy pomůže terapie, jindy je lepší dát dítěti víc času a zkusit nástup do školky pozvolna – nebo ho i na chvíli odložit, pokud si to můžete dovolit a cítíte, že je to tak správné.
Každé dítě to má trochu jinak. Některé si na školku zvyknou hned, jiné potřebují víc času. Zkoušejte, co vám oběma sedí, a klidně poslouchejte vlastní intuici – ta často napoví nejlíp, jestli je čas zkoušet něco nového, nebo spíš ještě na chvilku zvolnit.
Přechod do školky je velký krok. Zaslouží si čas, trpělivost a porozumění – ať už jde o první dny, nebo pokračující adaptační období. Skvělým pomocníkem může být i kniha Rok ve školce s Mici a Mňau z edice Kouzelné čtení, která dětem pomocí hravého příběhu a zvukových prvků přibližuje, co je ve školce čeká – a pomáhá tak odbourat nejistotu a obavy.
Text: Viola Černodrinská Foto: Shutterstock
