Kočky, košťata a čáry: co jste možná nevěděli o čarodějnicích

Poslední dubnový den se po celé zemi rozhoří ohně. Slavíme totiž takzvané pálení čarodějnic – večer, který má kořeny v dávných rituálech, pověrách a víře v kouzla i zlé síly. Čarodějnické procesy máme spojené s temným středověkem – jenže skutečnost byla trochu jiná. Největší hony na čarodějnice se rozjely až v 16. a 17. století – tedy v době, kdy už se tiskly knihy a lidé začínali pomalu místo božích zázraků věřit na soudní procesy. Během téhle doby bylo v Evropě popraveno až 60 000 lidí kvůli obvinění z čarodějnictví. A pozor – asi 20 % z nich byli muži. Za čarodějnice (nebo čaroděje) byli tehdy označováni často ti, kteří nějak vybočovali – samostatné ženy, léčitelky, porodní báby, bylinkáři, ale i lidé s jiným názorem nebo sousedé, kteří měli tu smůlu, že jim kráva zemřela ve špatnou dobu. Věřilo se, že tito lidé mají pakt s ďáblem, škodí ostatním pomocí kouzel nebo třeba způsobují neúrodu. 

Hon na čarodějnice (a čaroděje) v Česku

V Česku se čarodějnické procesy neodehrávaly tak masově jako jinde v Evropě, ale i u nás to nebylo zrovna růžové. Nejznámější český čarodějnický proces? Rozhodně ten ve Velkých Losinách.

Na konci 17. století tam kvůli obviněním z čarodějnictví přišly o život desítky lidí – mezi nimi ženy podezřelé z bylinkářství i lidé, kteří jednoduše „vybočovali“. Nejznámější obětí se stal katolický kněz Kryštof Lautner, který se proti procesům postavil, ale byl nakonec sám obviněn z paktování s ďáblem a v roce 1685 upálen.

Tuhle temnou kapitolu našich dějin později připomněl i slavný film Kladivo na čarodějnice. Dnes už naštěstí pálíme jen čarodějnice ze starých hadrů a novin, symbolizující zlo, nemoci a všechno těžké, co se s odcházející zimou loučí. Slavíme tak příchod jara, světla a nového života.

Jedna noc, spousta ohňů 

Třicátému dubnu se u nás říká Filipojakubská noc podle svátku apoštolů Filipa a Jakuba, který v křesťanském kalendáři připadá na 1. května. Noc před tímto svátkem byla už za pohanských časů spojována s magií, ochranou před zlými silami a přechodem do plodné části roku. Podle lidové víry měly právě tehdy čarodějnice největší moc – slétaly se na sabaty a lidé zapalovali ohně, aby je odehnali.

Křesťanský svátek tak postupně „přikryl“ mnohem starší rituály – a z ochranných ohňů, které měly chránit stavení a stáje, se časem stal svátek plný převleků, párty a dětské fantazie.

Zajímavé je, že podobné oslavy se konají ve stejný den i jinde v Evropě. V Německu mluví o Walpurgisnacht, ve Švédsku o Valborg – i tam se pálí ohně, zpívá se, tančí a vítá jaro. Všude trochu jinak, ale princip je podobný: rozloučit se se zimou, oslavit přírodu a zbavit se zlého.

A teď pár faktů. Schválně, jestli jste to věděli…

• Kočky, hlavně ty černé, byly ve středověku považovány za ďáblovy pomocníky. V některých oblastech Evropy byly kvůli tomu zabíjeny nebo vyháněny. Existuje dokonce teorie, že jejich úbytek mohl přispět k přemnožení krys, které přenášely mor. Přímý důkaz o tom ale neexistuje. Každopádně – dnešní domácí číči můžou být v klidu. Dnes jsou spíš miláčky rodin než podezřelými tvory. I když... při pohledu na některé jejich noční akce by se o tom dalo pochybovat. 
• Létání na koštěti má možná trochu víc společného s halucinacemi než s aerodynamikou. Některé ženy ve středověku používaly bylinné masti z rostlin jako blín, durman nebo rulík zlomocný – a protože byly dost jedovaté, nepolykaly se, ale vtíraly se do kůže nebo sliznic. K tomu prý někdy sloužila i dřevěná násada nebo hůlka. Masti způsobovaly halucinace, pocit beztíže, a dokonce i iluzi létání. Zní to divoce? Ano. Ale tahle teorie je podložená dobovými texty i znalostmi dnešní vědy. Není to jediný možný výklad, ale rozhodně nejbarvitější. A legenda o čarodějnici, která vzlétne na koštěti, je tak možná trochu míň pohádka, než jsme si mysleli.
• První čarodějnice v literatuře? Pravděpodobně Kirké z Odyssey od Homéra – ovládala magii i byliny a proměňovala muže v prasata. O čarodějnicích psal i římský básník Horatius a Apuleius ve Zlatém oslu. V Bibli se objevuje věštkyně z Éndoru, která vyvolává ducha proroka Samuela.

Tipy na tvoření, hraní i kouzlení s dětmi

To všechno zní možná trochu temně, ale dnešní čarodějnická noc má mnohem veselejší podobu – a s dětmi si ji můžete opravdu užít. Na čarodějnický večer se s nimi můžete připravit jednoduše, a přesto originálně…Zkuste si společně vyrobit vlastní klobouk – stačí černá čtvrtka, hvězdy vystřižené z alobalu nebo zlatého papíru a trocha trpělivosti. Výsledek bude stát za to, a navíc získáte hezký společný zážitek.

Malí kouzelníci ocení i domácí „lektvar“ – bublinkovou vodu s lístky máty, pomerančovou šťávou, trochou medu a kapkou potravinářského barviva. A světe, div se, zdravý lektvar je na světě. 

Pokud ale zrovna není čas ani energie na domácí tvoření, nic se neděje. Kostým čarodějky nebo čaroděje můžete jednoduše pořídit hotový – stejně jako klobouk s barevnou pavučinou.

A pokud místo vatry a opékání buřtů dáváte přednost klidnějšímu večeru doma, sáhněte po tematické hře. Třeba po Similo: Harry Potter – chytré, zábavné deduktivní hře, kterou může hrát celá rodina.