Co odpovědět, když se potomek zeptá, jestli se miminka polykají? Jak vysvětlit, co to znamená „milovat se“, a proč do příběhů netahat vrány?
Ano, i takhle může znít dotaz na to, kde se vlastně berou děti. Co se na takové dotazy odpovídá? Že miminka nosí čáp/vrána/Ježíšek? Že máma s tátou se mají tak moc rádi, že to skončí vášnivým sexem a pak miminkem? Asi těžko budu tříletému synovi podrobně vysvětlovat, jak „to“ vlastně funguje. Přesto mu na takové otázky odpovědět musím. Právě proto je tu interaktivní kniha Lidské tělo určená pro děti od 5 let, kde kromě dalších témat, najdete dobře graficky zpracovanou kapitolu o vzniku života. Jaký je rozdíl mezi mužem a ženou? Jak vzniká nový život, jak se narodí miminko, jak se vyvíjí a jak roste dítě až v dospělého člověka, jak člověk stárne a co je poslední částí životního cyklu?
Má smysl dítěti ve školkovém věku vysvětlovat, co to znamená „milovat se“? A je v pořádku, když se na to ratolest dlouhou dobu vůbec nezeptá? Každé dítě je jiné, některé je zvídavější – pozoruje své tělo, rodiče, sourozence, kamarády, jiné s objevováním a dotazováním začne později. Odborníci ze Světové zdravotnické organizace (WHO) doporučují, aby děti měly k dispozici informace o svém těle a reprodukci přiměřeně věku. Vyplatí se vyhnout se krkolomným příběhům o čápech nebo vránách. Stejně je budete muset dříve či později vyvrátit, a navíc: co odpovíte dítěti, až se zeptá, proč jste mu to dříve vykládali jinak?
U malých dětí stačí vysvětlit, že miminko roste v mamince a ke svému vzniku potřebuje dvě osoby, které se mají rády, chovají se k sobě laskavě a objímají se. Jak dítě roste, můžete přidávat další detaily – vysvětlovat, že jde o intimní způsob, jak dospělí vyjadřují svou blízkost. Podrobnější informace pak nechte na dobu, kdy budou opravdu připravené je pochopit. Obecně se říká, že kolem 8. až 12. roku už děti zvládnou trochu víc detailů. Dalším vodítkem mohou být jejich dotazy, pokud jsou podrobnějšího charakteru, může to být signál, že jsou na další informace připravené. Pro teenagery je tu sada interaktivních karet Mluvit o sexu a vztazích není TABU z edice Škola s hrou. Ačkoli je tahle pomůcka určená původně pro pedagogy a žáky druhého stupně základních škol, může být stejně užitečná i pro rodiče. Nabízí jim totiž návod, jak citlivá témata s dětmi otevřít. Děti díky ní mohou překonat ostych a najít odpovědi na otázky, které by se jinak bály položit.
Když děti přirozeně projeví zájem o to, jak fungují vztahy mezi dospělými, měli bychom jim jako první spolehlivý zdroj informací posloužit právě my, rodiče (i když třeba s příručkou v ruce). Věku přiměřená a otevřená komunikace totiž v dlouhodobém měřítku pomáhá dětem získávat spolehlivé informace a vyhýbat se rizikovým zdrojům.
Srozumitelné poznatky o sexualitě navíc podporují sebepoznání a pocit bezpečí. Dítě, které ví, že se může bez obav zeptat na cokoliv, má větší šanci vyvarovat se nebezpečných situací. A také poznat, kdy je hranice překročena.
K tomu je ale potřeba vést s dětmi dialog, umět jim naslouchat a porozumět.
Najděte si na děti a jejich dotazy čas. Snažte se je neodbýt. Už jen tím, že jim budete naslouchat a věnovat pozornost, dáváte najevo, že jejich otázky berete vážně. Když dítě cítí respekt, je ochotnější mluvit i o citlivějších tématech.
Netušíte, jak přesně něco popsat? Nevadí. Přiznat, že si potřebujete znovu vyhledat informace, je lepší než si vymýšlet. Děti to ocení a vy budete mít prostor dohledat vhodná slova (třeba právě v našich kartách).
Ožehavé téma může vyvolat rozpaky, ale také srandu. Nebojte se toho! Smích uvolní napětí a pomůže dětem i vám cítit se při debatě pohodlněji. Navíc se tak otevírá prostor, ve kterém se dá i o citlivých věcech mluvit přirozeně a bez zbytečného studu.
Každý z nás mluví o citlivých věcech trochu jinak. Pokud ale dokážeme dětem opravdu naslouchat a všechno jim upřímně vysvětlit, poznají, že nám mohou věřit. Tím jim dáme pocit bezpečí a povzbudíme je, aby se nebály ptát na cokoliv.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
