Radostnou novinku mohou někdy střídat obavy, jak to vezme starší sourozenec. Bude z nového parťáka nadšený? Bude žárlit? Nebude se cítit odstrčený? Naštěstí existuje spousta jednoduchých způsobů, jak se na tuhle životní změnu společně naladit.
Příchod miminka je velká změna – pro celou rodinu. Starší dítě můžete zapojit už během příprav. Nechte ho vybírat oblečky, listujte spolu knížkami o tom, co všechno s miminkem přichází. Dejte mu prostor mluvit i o tom, co ho třeba trápí, a ujistěte ho, že na vaší lásce se nic nemění. A když to občas zaskřípe, je dobré si připomenout, že si všichni teprve zvykáte na novou rodinnou sestavu.
Čím dřív dítěti řeknete, že čekáte miminko, tím víc času bude mít na to, aby si na novou situaci zvyklo. Zkuste o tom mluvit v klidu, ideálně někde, kde se cítí bezpečně. Používejte jednoduchá a jasná slova – třeba: „V bříšku mi roste miminko, za pár měsíců budeš mít bratříčka nebo sestřičku.“ Pomoci můžou i knížky, obrázky nebo fotky miminka v bříšku – dítě si tak snáz představí, co se vlastně děje.
Zapojte starší dítě do všeho, co se týká miminka – od výběru oblečků po zařizování nového koutku. Tím posílíte jeho pocit, že je součástí „týmové akce“, a zároveň snížíte riziko žárlení. Odborníci poukazují na to, že děti, které se mohou aktivně podílet na příchodu sourozence, mívají menší tendenci cítit se odstrčené.
Dejte staršímu dítěti najevo, že je pořád důležité a že jako „velký sourozenec“ má teď zvláštní úkol. Může pomoci vybírat plyšáky, hlídat dudlík nebo být „pohádkový specialista“. Pokud to jde, zkuste ho vzít i na lékařské prohlídky, aby slyšelo tlukot srdíčka miminka a vědělo, že má ve všem své místo.
Hračky, tvoření a čtení příběhů o příchodu sourozence jsou skvělou cestou, jak dítěti nenásilně přiblížit, co ho čeká. Pohádky dovedou lépe než dlouhá vysvětlování vyvolat zvědavost a pozitivní naladění. Panenku může dítě „opatrovat“ jako miminko a postupně si tak zkoušet, co znamená péče o mladšího sourozence.
Některé děti se na miminko těší, jiné to může rozplakat nebo dočasně přepnout do „miminkovského“ režimu. Je to normální reakce na velkou změnu. Pokud se objeví strach nebo žárlivost, zkuste o tom klidně mluvit. Ujistěte dítě, že ho máte stále rádi a že i nadále má v rodině své místo.
Nejnáročnější bývá období těsně po porodu. Pomůže udržet obvyklý program staršího dítěte: nevynechávat oblíbené rituály, kroužky, procházky. Díky tomu se nebude cítit odsunuto na druhou kolej. Pokud je potřeba, zapojte do pomoci prarodiče, kamarády – zkrátka kohokoli, kdo vám uleví.
V prvních týdnech s novorozencem se pochvala snadno vytratí z dohledu, přitom starší dítě ocení i drobné uznání. Může jít o podání plenky, pomoc s utěšením miminka nebo trpělivé společné čekání, až miminko usne. Každá taková pochvala posílí jeho sebedůvěru a pocit, že je důležitou součástí rodiny.
Začátky mohou být hektické, ale zkusit si uchovat nadhled a aspoň špetku humoru se vyplatí. Dítě vnímá, jak zvládáte stres – a když vidí, že (aspoň občas) dokážete udržet úsměv, lépe se vyrovnává s novou situací. Pomáhají i drobné rodinné rituály, třeba společná snídaně nebo obejmutí před odchodem do školky. Uvidíte, že za pár let z toho budou ty nejmilejší vzpomínky.
P.S. Přípravy na příchod miminka i první okamžiky ve čtyřech můžete zaznamenat v knize Mé první roky, případně si společně udělejte odlitek nebo otisk chodidel.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
