ALBI Blog
všechny příspěvkyVelká rodina. Jak trávit čas společně a nezbláznit se?
19.06.2018 Hry a zábava
Skloubit různé zájmy dětí odlišného věku není hračka. Jak zařídit, aby všichni měli pocit, že společně strávený čas je smysluplný?
Ideální obraz české rodiny vypadal donedávna přibližně takto: máma, táta a dvě děti. Holka a kluk, samozřejmě. Jednou za rok k moři v autě pro čtyři. I rodiče jsou koneckonců jenom dva, takže každé z ideálních dvou dětí může viset na jednom. Doba se ale mění a čím dál víc párů se rozhodne jít proti proudu a pořídit si víc než dvě ratolesti. Anebo za ně rozhodnou okolnosti a rodina vznikne tzv. sešitím, to znamená, že partneři přivedou do hnízda své děti z předešlých svazků. Skloubit různé zájmy dětí odlišného věku není hračka. Jak zařídit, aby všichni členové rodiny měli pocit, že společně strávený čas je smysluplný pro všechny?
Upřímně řečeno, je to těžké. Pokud vašeho nejstaršího syna baví fotbal, dcera má talent na tanec a nejmladší dítě zatím jeví největší spokojenost na hřišti, kde si může nepozorovaně (i pozorovaně) cpát písek do pusy, bude společně strávený čas vždycky výsledkem nějakého kompromisu a nepohodlí. Tak co je tedy lepší? Být spolu za každou cenu, nebo se snažit uspokojit potřeby a zájmy všech, i když to bude znamenat, že se třeba i o víkendu celá rodina sejde až u večeře?
Kolik času spolu trávíme?
Dnešní rodičovství je tak trochu výkonnostní disciplína: děti musí mít dost podnětů a lásky, aby se po všech stránkách dobře vyvíjely, aby nestrádaly emocionálně ani sociálně. Rodiče se snaží svým dětem maximálně věnovat, k čemuž je zhusta pobízejí nejnovější vědecké studie, které zdůrazňují důležitost raného dětského věku pro úspěšné zapojení do společnosti v dospělosti. Výzkum vědců z University of California v Irvine, který probíhal v letech 1965–2012, prokázal, že rodiče se svými dětmi dnes tráví dvakrát více času než před padesáti lety. U otců jde dokonce o nárůst čtyřnásobný.
Sourozenec jako dar do života
Rodiče s více dětmi si občas od svého svědomí vyslechnou výčitku, že kdyby měli dětí míň, mohli by s nimi trávit víc času. Jako ve všem ostatním, co s velkou rodinou souvisí, je třeba najít jistou rovnováhu, ve které se všichni budou cítit aspoň trochu příjemně. Sourozenectví je z pohledu psychologů velkou sociální investicí do života. Nestor české dětské psychologie prof. Zdeněk Matějček často připomínal, že děti z početnějších rodin si snáze osvojí umění řešit konflikty, hledat kompromisy a vycházet s druhými lidmi. Neznamená to, že jedináčci jsou automaticky sobci, kteří se s ostatními nesnesou, ale pořídíme-li dětem sourozence, dáváme jim možnost prožít jeden z nejdelších možných mezilidských vztahů.
Když jsou děti malé
Dokud děti potřebují přítomnost rodičů, asi se nevyhnete občasnému rozdělování rodiny – aby si děti neskákaly doma po hlavě, bude občas potřeba, aby starší děti měly program jen s jedním z rodičů (cyklovýlet s tatínkem, bazén s maminkou), zatímco nejmladší sourozenec po stopadesáté zbourá doma věž z kostek a po obědě si půjde na dvě hodiny schrupnout. Společně strávený čas může být ale naplněn i běžnými provozními záležitostmi, třeba přípravou oběda. Někdy je hezké i obyčejné prostírání stolu s dětmi, během kterého si povídáte.
Aby si každý připadal jedinečný
Ve větší „smečce“ nakonec není největší výzvou trávit čas společně, ale to, aby žádné dítě nemělo pocit, že se na jeho potřeby zapomíná. Autorka blogu Hrajeme si jinak a matka tří dětí Michaela Záleská říká, že ačkoliv se snaží, aby co nejvíce času trávila celá rodina pohromadě, občas si s mužem děti rozeberou. Dcera s mámou si udělají „holčičí“ odpoledne a syn s tátou vyrazí na kolo. „Když jezdíme na akce všichni celá rodina, nejvíc se přizpůsobuje nejmladší syn. Spí v autě nebo v nosítku, nemá tak pevný režim, jako měly starší děti, když byly miminka. Co ale vnímám jako podstatnější, abychom každému dítěti dali dostatek pozornosti, což se s počtem dětí komplikuje. Zkrátka klidně se občas jako rodina rozdělíme, aby se všechny děti cítily, že nám na nich záleží a jsou jedinečné,“ uzavírá Záleská.
I rodič je člověk
Odstrčení by se ale neměli cítit ani rodiče. Podřídit veškerý svůj volný čas přáním dětí určitě není dobrý nápad. Autorka tohoto článku, sama matka tří dětí, zavedla doma dvě pravidla, která se jí s většími i menšími úspěchy daří realizovat v praxi. První je: „Chovejte se všichni tak, aby tu s vámi i ostatním bylo příjemně.“ Což v praxi znamená: nervěte se, neřvěte, nedupejte, nedělejte kravál, protože mně a tátovi to vadí. Druhé pravidlo se týká společně stráveného času: „I když tady teď pro vás děti nic není, vydržte to a snažte se dodržet pravidlo č. 1. Pro mě a pro tátu na hřišti taky nic není, a přesto tam s vámi chodíme, takže tu chvíli na výstavě nebo v kavárně zvládnete taky.“ Samozřejmě není každý den posvícení, ale říct dětem, že je pro mě teď něco důležité a že to potřebuju, kupodivu docela funguje. A nakonec si ještě můžete připadat jako rodiče roku, protože jste něco zažili všichni společně.
Text: Jitka Esserová, foto: Profimedia
 |
Tip pro celou rodinuAčkoliv je tahle postřehovka už pro děti od šesti let, postará se o zábavu i dospělým - Cortex pro celou rodinu. |
