Když stojíte mezi dveřmi se sbaleným kufrem a dítě se sekne, že nechce odjet na tábor, bývá pozdě. To už máte jen dvě možnosti: donutit ho, nebo si ho nechat doma.
Možná to ukecat na pár dní na zkoušku, že pro něj pak když tak přijedete. Ten problém ale nevzniká až na rohožce, zaděláváte si na něj mnohem dřív. Tady je pár rad, které vás možná nezachrání letos, ale příště už budete vědět.
Generace dnešních rodičů i prarodičů trávila léto na táborech a u babiček zcela běžně. Nikdo se jich neptal. Tábory byly často od zaměstnavatele, za pakatel a výhoda byla, že tam jezdila stále stejná banda, a i děti tam tedy mívaly své kamarády. Dneska je všechno jinak. Babičky pracují skoro i v rakvi, tábory stojí majlant, léto je pro mnohé rodiče peklo. No a vrcholem pak bývá dítě, které odmítne na zaplacený tábor jet. Jak se takové situaci vyhnout?
-
Tábor vybírejte důkladně a nejlépe spolu s dítětem: místo, způsob spaní, hygiena (třeba některé děti odradí suchý záchod), jídlo.
-
Dobře zvolte zaměření (neposílejte dítě na taneční tábor, když inklinuje spíš k zálesáctví).
-
Dítě musí být trénované, musí mít předem nějaké zkušenosti se spaním v cizím prostředí bez rodičů.
-
Jako šikovná přípravka slouží příměstské tábory, z nichž se dítě večer vrací domů.
-
Dítě musí být samostatné a schopné říci si o pomoc, radu vedoucímu.
-
Když pojede i kamarád, jste na půl cesty k cíli, když se jezdí vždy na stejné místo, úspěch už je skoro zaručen.
-
Motivujte, pište dopisy (u starších dětí bez „pusinek“, „prdelek“ a „princezniček“ před jménem, aby se dítěti ostatní nesmáli).
-
Nejezděte za dětmi na tábor na návštěvu.
-
Nedávejte jim s sebou mobily, vše potřebné mohou děti i vy vyřešit s vedoucími a děcka si odpočinou od elektroniky (vyhnete se tak řešení problému ztraceného zubního kartáčku ve smyčce: syn / vy / táborový vedoucí / oddílový vedoucí / syn).
Podle zkušené mámy Pavlíny jsou to hlavně rodiče, kdo dětem ono zaseknutí způsobuje: „Organizátor táborů, na které jezdí naše Julča, má dobrý vhled do dětské duše a dává nám krásné tipy na to, jak dětem od strachu pomoci. Dcera byla pouze na jednom větším táboře a letos jede podruhé. Zajímá ji program a moc se těší. Má ale obavy z toho, zda tam bude mít kamarádku, někoho, koho zná. Vsadím se, že nakonec si na nás ani nevzpomene a pošle domů jeden koresponďák. Loni byla nadšená.“
Kdy je dítě pro tábor zralé
Dítě zvládá pobyt bez rodičů od pěti nebo šesti let. Ideální hranice pro účast na táboře je ukončení první třídy. Dítě už umí číst i psát, může se tak zúčastnit všech aktivit, které jsou na táboře, je navyklé na režim dne ze školy. Pokud dítě jede na letní tábor prvně, je potřeba s ním o tom hodně mluvit, připravit ho na prostředí, ve kterém stráví část prázdnin. Ukažte mu fotky tábora, ať ví, do čeho jde.
Staré dobré kroužky
Pokud se řídíte všemi výše zmíněnými radami, jste na dobré cestě. Tady je ještě bonusové řešení: když děti jezdí na tábory se svým oddílem, do kterého celoročně chodí, budou se tam těšit a spíš budou plakat při návratu domů než při odjezdu: „Do oddílu mi chodily všechny 3 děti, scházejí se celoročně, jezdí na výpravy a třítýdenní tábor v tepee a stanech pak pro ně nepředstavuje sebemenší problém. Je to vyvrcholení celoroční hry, takže se na něj děti ohromně těší,“ popisuje máma Dita, šťastná žena, která neví, jak taková scéna před odjezdem na tábor vypadá.
Text: Alice Kavková, foto: Profimedia