Víte, jak často mají vaše děti noční můry? Podle studie rodiče u svých dětí četnost nočních můr zpravidla podhodnocují.
Mnoho dětí usíná vyděšených proto, že se bojí tmy. Chcete jim s jejich strachem pomoci? Tak je s tmou seznamte! Zhasněte a hrajte si, učte děti si na tmu zvyknout a okusit pocit, že se jim nic zlého nepřihodí. Řešením může být také tlumené světlo v pokojíčku za noci. To sice děti s tmou nespřátelí, ale nebudou se mít čeho bát. Proti zlým snům pomáhá také příjemné a klidné usínání. To můžete zařídit třeba pěknou knížkou. Přibližně každé dvacáté dítě ale nočními můrami trpí pravidelně, několikrát týdně, a to už v pořádku není. Pokud taková situace trvá delší dobu nebo se opakují pořád stejné zlé sny, je namístě je řešit. Ať už je odpověď na prastarou taoistickou otázku „Jsem Čuang, který sní, že je motýlem, nebo motýl, který sní, že je Čuangem?“ jakákoli, sny produkuje stejná hlava, jaká zpracovává i naše bdělé vjemy.
Z nauky o snech
Mozek, na rozdíl od nás, nikdy nespí. Je to podobné, jako když necháte běžet aktualizace počítače, zatímco si sami jdete odpočinout. Spánek je pro nervové centrum zásadní: poskytuje prostor biochemickým pochodům, které ukládají do paměti, co člověk zažil, a třídí informace. Jestli se nám v tuto chvíli zdají sny, není jisté. Jedna z teorií tvrdí, že naše vědomí pracuje výhradně s příběhy. Při probuzení si tak z toho, co se v mozku zrovna děje, okamžitě vytvoříme nějaký příběh, podobně jako si ho mimoděk domýšlíme třeba při pohledu na fotografii. Přestože vidíme de facto jen statickou matici pixelů, živě si představujeme, co se asi při focení snímku zrovna dělo. Při probuzení je pak výsledkem představ sen, který ale nikdy v celé své délce neexistoval a komplikovanou historku jsme si prostě domysleli.
Snový pokus!
Špičkoví neurovědci nedávno dokázali na základě snímání aktivity mozku určit, o čem se člověku zdálo. Není ale jasné, jestli lidé během spánku něco opravdu prožívali, nebo jestli se jen aktivovaly příslušné neurony a oni si při probuzení zpětně domysleli podobný příběh, jaký podle činnosti mozku vydedukovali výzkumníci. Stejně tak pokud někdo ze spaní křičí a kope, nevíme, jestli se mu opravdu v danou chvíli něco zdá, nebo jestli se prostě jen v mozku v souvislosti s urovnáváním nějakých informací aktivují spoje pro křik a kopání. Na opravdovosti nočních můr to ale vůbec nic nemění.
Kde se líhnou noční můry
Noční můry bývají častější u dětí, které špatně spí, trpí emočními obtížemi, problémy v kolektivu nebo výchovnými problémy. Nemá ale smysl pátrat po tom, jestli můžou emoční nebo sociální nesnáze za špatné sny, nebo zlé sny naopak způsobují nižší odolnost vůči emočním a sociálním výzvám. Psychika je složitá a nefunguje lineárně, duševní rovnováha se odvíjí od nekonečného množství vlivů, které na sebe vzájemně působí, takže sny a úzkost jsou zkrátka propojené. Dítě by v takové situaci mělo mít v rodičích oporu a možnost najít u nich útěchu. Časté noční můry dítěte znamenají, že je něco špatně. Což není důvod k panice a sebeobviňování z mizerného rodičovství. Berte je spíš jako vzkaz, že dítě možná potřebuje víc vašeho času, více z vás. Důležité je věnovat mu čas a pozornost, dávat mu najevo, že je důležité.
Aby děti byly šťastné
Dítě, které nic vážného dlouhodobě netrápí, bude mít patrně i hezčí sny. Nebo alespoň nebude trpět na ty zlé příliš často. Jak dětem pomoci ke šťastnému prožívání dětství? Hrajte si s nimi, pokuste se porozumět tomu, jak se cítí a co chtějí. A taky je nechte úměrně věku dobývat svět a čelit jeho výzvám. Zkrátka všechno to, co každý rodič chápal sám od sebe, pokud se nenechal zblbnout různými zaručenými návody a recepty: nezneužívat dítě k naplnění toho, co se zrovna chce dospělému, a zároveň neodbývat výchovu rutinním vyhověním jeho vrtochům. A nebít ho a nezesměšňovat ani jinak nesnižovat.
Pokud přes veškerou snahu noční můry od spícího dítěte neodlétají, obraťte se na dětského psychologa nebo pedagogicko-psychologickou poradnu. První se řadí mezi zdravotnické a druhá mezi školské služby, ale v případě nočních můr v tom velký rozdíl není, v obou zařízeních jsou psychologové specializovaní na děti, kteří umí vyhodnotit, co dělat v konkrétním případě. A pro případ, že byste se styděli: není k tomu důvod. Všechno se řeší jednodušeji včas: a psycholog ocení vaši preventivní návštěvu stejně jako zubař, ke kterému dojdete dřív, než kvůli drobnému kazu uhnije půlka zubu a bolest se stane nesnesitelnou.
Text: Vojtěch Pišl, foto: Profimedia