ALBI Blog
všechny příspěvkyŽivotopis jako seznamka na Tinderu? Příslušníci generace Z mění pracovní trh
07.10.2019 Čtení pro radost
Nová generace Z s sebou na pracovní trh přináší novou kulturu sebeprezentace. CVčka, která mladí uchazeči o práci vytváří, už nejsou formální dopisy s přesně danou strukturou a elegantními patkovými fonty. Jsou nabité obrázky z dovolených, nechybí fotky venčení psa ani pestré grafické montáže. A zaměstnavatelé jsou zmateni.
Wall Street Journal popisuje případ 23letého Valentina, který vylepšil svůj životopis oválnou usmívající se fotkou. A tím neskončil. Ze svých iniciál vytvořil vodoznak pokrývající diagonálně list se žádostí. Po stránce pak nasázel různá čísla, která měla znamenat budoucí zlomové roky v jeho kariéře. „Chtěl jsem, aby moje žádost vynikla,“ prohlásil o svém výtvoru. A podařilo se. Už dokonce povýšil na marketingového koordinátora.
Móda se vrací?
I tady v Česku se začíná šířit styl CV, který byl donedávna pokládaný za kolotočářský (u webu se tomuto designérskému trendu říká brutalistní design - ano, podle té architektury). Mladí generace Z už totiž nerozlišují pracovní a soukromý svět. A stejně jako starší generace nechápe dnešní módu plísňáčů z 80. let vytažených až někam ke krku, nemůže pochopit ani CV ve stejném vizuálním duchu. Generace odkojená na memech a Animoji se jednoduše vyjadřuje jinak. Žádám si o práci v bance? Přihodím fotky z venčení pejska (je to přece můj koníček). A pak taky pár svých selfíček, protože cestování je nedílnou součástí mé osobnosti.
A zaměstnavatelům se to líbí?
Podle zmíněného Wall Street Journal jsou i ve Spojených státech firemní reakce zatím rozporuplné (a to jsou před námi stále pár let napřed). Některým personalistům to přijde jako originální a životopisy přetékající ilustracemi vysokoškolských maskotů a ikon, které mají popisovat koníčky, jako je renovace bytů a nebo sledování filmů, berou jako pochopitelný vývoj. Lidé na sebe chtěli svým životopisem vždy upozornit a tím vyniknout, ale zatímco předcházející generace k tomu využívala zarovnání stránky, linky a čistou eleganci, ta současná jde o dost dál.
To jsou s tím všichni ok?
Pak jsou ale samozřejmě jiní personalisté, kteří takové věci házejí rovnou do koše. Typický příklad: studentka grafického designu ozdobila jednu z verzí svého CVčka fotkou sebe samé, jak v rukou svírá kávu a zahleděně zírá z okna. V sekci „o mně“ přidala ikony tlapek a plavce, aby zdůraznila svou praxi instruktora plavání a brigádu venčení psa. „Možnosti prezentace jsou stále více vzrušující,“ říká o tom. Jiná personalistka zase dostala žádost o práci od kandidáta, který připojil šest svých fotografií zachycujících ho při různých sportech, na dovolené, v plavkách... HR šéfka prohlásila, že to působilo spíš jako profil na Tinderu. Nevzali ho.
Někteří zaměstnavatelé s tím mají problém
Spoustu personalistů tenhle trend totiž irituje. Fotky z dovolené a obrázky nepokládají jakkoli relevantní k pracovní pozici kandidáta. Spousta firem tak vytváří specializované strukturované formuláře pro podání žádosti tak, aby se minimalizovala tato „rukodělná kreativita“.
Jak ale poznám, co zaměstnavatelé chtějí
Vždy je to sázka do loterie. Nejlepší je být sám sebou a udělat to podle svých pocitů. Pokud chcete v té firmě vydržet, asi bude dobré nemaskovat, jací jste. Jestli je pro vás v životě nejdůležitější venčení pejska, hledejte zaměstnavatele podle toho. Problém je v tom, že personalista nerovná se celá firma. I vesele se tvářící společnost může mít konzervativního HR u vstupu a naopak.
Nicméně jsou triky, jak odhalit, co si zaměstnavatel žádá. Existují na to specializované portály, kde najdete informace o tom, jak nejlépe uspět při pracovním pohovoru u konkrétních firem. Celosvětově nejslavnější je služba Glassdoor, kde se dozvíte tajné informace o tom, jak to funguje uvnitř firmy, přímo od jejích (anonymizovaných) zaměstnanců. Dokonce najdete, jak se správně připravit na pohovor, jaké dávají přesně otázky, někdy je tam i nahraný test atd. V Česku Glassdoor funguje taky, ale existuje tu i několik podobných klonů této služby, které se o totéž pokoušejí lokálněji. Stačí zagooglit.
Potřebuji ale dnes vlastně ještě CV?
To je otázka. Já například pracuji ve startupové branži a u nás to, pokud vím, u pohovoru nikdo nevyžaduje. Naši HR se spíš orientují podle profilů na sociálních sítích. Nikdo po mně při nástupu nechtěl přinést vysvědčení nebo nějaké doklady, stačí, když si prohlédne můj profil na LinkedIn. Ten má totiž navíc spoustu bezpečnostních funkcí, jako potvrzení mých prezentovaných schopností od dalších účastníků sítě, kteří mě znají, a ti znají zase další a.... Nakonec je pak takové to neformální prověřování mnohem přesnější, než když napíšete nějaké lži do papírového životopisu a nikdo to veřejně nevidí a nemůže korigovat.
Ale co ten Tinder?
Samozřejmě nic se nesmí přehánět. Kolegyně šla nedávno na pracovní pohovor do českého realitního startupu a ti si vybírali uchazeče podle toho, kolik mají followerů na Instagramu.
Text: Jan Strmiska Foto: Getty Images
