ALBI Blog
všechny příspěvky„Užívám si každého projektu a jsem zvědavá, co přijde dál,“ říká ilustrátorka
01.11.2019 Čtení pro radost
Ilustrace, fotografie, animace proslavily Elišku Podzimkovou po celém světě. V době, kdy žila a pracovala ve Spojených státech, spolupracovala s Jamiem Oliverem nebo tamním Vogue magazínem. Už nějakou dobu je ale Eliška zpět v Praze a užívá si jízdu práce na volné noze, ze které vzešel třeba její srdeční projekt Plešouni nebo ilustrace Malého prince.
Vaše práce je známá po celém světě, v poslední době se ale soustředíte hlavně na Plešouny. Jaký je za nimi příběh?
Plešouni jsou velký projekt spojený s dětskou onkologií, na kterém pracuji již pár měsíců. Jedná se o edukativní a částečně animovaný seriál, který by měl dětem hravou formou přiblížit průběh celé onkologické léčby, jež je čeká. Tento projekt je taková moje srdcovka. Díky tomu, že jsem nemoc sama zažila, si dokážu představit, co děti uvnitř sebe řeší, že potřebují alespoň trochu pochopit, co se s jejich tělem děje a proč jim třeba vypadají vlasy, proč nemůžou chodit se spolužáky do školy, co je magnetická rezonance a tak dále.
Jelikož máme strach z věcí, o kterých toho moc nevíme, je mým cílem, aby děti a jejich rodiny věděly o léčbě vše potřebné, a odbouraly tak ze sebe alespoň část strachu, který určitě nepomáhá psychickému stavu, a tudíž ani léčbě. Přeci jen s pozitivním přístupem se bojuje lépe!
Momentálně jsme se s kolegy vrátili z evropského fóra animovaného filmu, kde jsme Plešouny prezentovali. Sklidili obrovský úspěch a zájem ze stran producentů a zástupců veřejnoprávních médií z celé Evropy. Mám z toho nesmírnou radost a snad se vše bude vyvíjet tím správným směrem.
Vaše charitativní organizace Plešouni navázala spolupráci s Albi, čím vás oslovila a o co půjde?
Albi přišlo s nabídkou, že budou ve svých obchodech nabízet limitované kolekce a rádi by projekt odstartovali s mými motivy. Jsou mezi nimi například hrnečky, bloky, plátěnky a další skvělé věci. Polovina výtěžku pak poputuje na seriál Plešouni, což je paráda a jsem za to moc ráda.
„A tohle jako může být moje práce?!“
Plešouni jsou animovaný seriál a právě animace, ilustrace a další umělecká tvorba vás proslavily a živí. Jak vzpomínáte na svoje začátky? Chtěla jste už v dětství směřovat do umělecké a kreativní sféry?
Pocházím z trochu výtvarné rodiny, takže bylo jasné, že se takovým směrem budu nejspíš ubírat. Nicméně mě nikdy nenapadlo, že se budu živit ilustrací a animací. Je to krásná práce a zároveň asi není úplně jednoduché dostat se do stádia, že opravdu nemusím dohánět finance prací v kavárně. Měla jsem i obrovské štěstí, a tak si užívám každého projektu a jsem zvědavá, co přijde další.
Kdy přišel zlomový okamžik, kdy jste zjistila, že ilustrování je to, čím se chcete živit?
Když mě oslovil Jamie Oliver, jestli bych pro něj nevytvořila animovanou upoutávku. Byla to zároveň první placená zakázka. Já si jen v hlavě překvapeně uvědomila: „A tohle jako může být moje práce?!“
Věnujete se dokreslování fotek, které sama vyfotíte. Jak tento nápad vznikl?
Během onkologické léčby mi táta koupil grafický tablet a já zjistila, že nemusím kreslit jen na bílý papír, ale že si jako podklad můžu dát fotku. Otevřelo mi to neskutečné množství nápadů a možností. Této technice se věnuji do teď a stále mě moc baví. Výhodou je, že se dá opravdu napasovat na cokoliv, od kamionových plachet až po scénu do divadla. Je to zábava.
Jak probíhá samotné kreslení a kolik práce vám obrázek zabere?
Jak kdy a jak co. Někdy mám za dvě hodinky hotovo, někdy mi to trvá dny. Záleží na zadání a množství ilustrace v obrázku. Nápad většinou přichází hned.
Je to celkem zábavná jízda
Řekla jste, že jste si nemocí jako děti, kterým Plešouni pomáhají, prošla i vy sama. Rakovinu vám diagnostikovali v 16 letech, ale vy jste se snažila žít naplno a dostala jste se až do New Yorku a k práci snů. Byla to vaše životní meta, nebo je ještě jiná, kterou byste ráda pokořila, co se pracovního života týká? Jak na New York a začátky v něm vzpomínáte?
New York byl opravdu můj sen, ale vyvíjel se poněkud jiným směrem, než jsem chtěla. Dostala jsem pracovní nabídku na filmové škole, kde jsem měla dělat v marketingovém týmu a vytvářet kreativní obsah pro sociální sítě. To samotné byla celkem zábava, ale když má být člověk kreativní, nemůže od rána do večera sedět v kanceláři u stolu… To prostě nejde a to bohužel nebyli schopní pochopit. Vydržela jsem to rok a půl, pak se v létě v Praze zamilovala a už bylo rozhodnuto. New York mi toho plno dal, ale uvědomila jsem si hlavně to, co nechci, spíš než to, co chci. A to je taky moc důležité.
Jaký pro vás byl návrat do Prahy a života, který pro vás rok a půl fungoval vzdáleně? V čem pro vás byl největší rozdíl?
Byl a je skvělý. Určitě svého rozhodnutí nelituju. Chyběla mi rodina, se kterou jsme si po léčbě hodně blízko, a zároveň i kamarádi a „malá“ Praha… Hned po návratu jsem se vrhla na kariéru na volné noze, a jak už jsem řekla, je to celkem zábavná jízda.
Co pro vás byl zatím největší životní nebo kariérní úspěch?
Nemám nic takhle konkrétního, spíš obecně to, že můžu pracovat na věcech, které mi dávají smysl a baví mě to.
Malý princ v pohybu
Na jakých projektech teď pracujete?
25. října mám vernisáž výstavy Malý princ ve Vnitrobloku, která bude trvat až do 31. prosince. Ilustrovala jsem nové vydání Malého prince, při kterém jsem se rozhodla letět fotit fotky na Island. Byla to nádherná spolupráce a výstava je skvělým pokračováním knížky. Všechny ilustrace jsou rozpohybované v AR (pozn.: augmented reality) aplikaci Artivive, takže když ji na obrázek namíříte skrze telefon, začne se vám obrázek hýbat. Zároveň plánuji vytvořit celý takový svět Malého prince, který bude plný interaktivních věcí a bude pro všechny generace.
Jak se vám pracovalo na knize, kterou zná celý svět, a vy jste měla možnost zasáhnout do její podoby?
Byla to nádherná spolupráce a zkušenost. A celý výsledek mohou lidé sami posoudit na výstavě.
Projekt Plešouni podpoříte nákupem dárků ze speciální kolekce Elišky Podzimkové. Hrníčky, ponožky, bloky a tašku najdete na prodejnách Albi nebo na našem e-shopu.
Text: Tereza Vaisová Foto: Archiv Elišky Podzimkové
