ALBI Blog
všechny příspěvkyTradice černých hodinek: zase spolu u jednoho stolu
03.01.2019 Čtení pro radost
Leden je super měsíc na setkávání. Venku šedivo, zima, brzo tma. V práci dost chcíp pes – všichni si totiž léčí kočku na horském vzduchu. A tak je čas se zase potkat s rodinou, kamarády, známými a dohnat všechno, co jsme si naslibovali na konci roku. V nastalé vánoční panice se to ale tradičně nestihlo.
Chytré firmy dokonce přesunuly své „vánoční“ večírky za Nový rok. V lednu je klid a všichni rádi přijdou. Před svátky je každý beztak samá výmluva. A to ani nemluvíme o tom, že advent nemá být časem mejdanů, ale ztišení a očekávání. To dneska už dávno pohltil konzum.
Odhoďte mobily, natáhněte pyžama
Život o samotě nikomu moc neprospívá. V prosinci to řeší všude rozsvícené stromky, v lednu po pospolitosti často neštěkne ani pes. To ale můžete změnit obnovením tradice černých hodinek. Leden je na to jak dělaný – venku se brzy smráká, všichni chtějí být co nejdříve doma, kde můžou usednout ke stolu, společně povečeřet a třeba si i popovídat. Co bylo, jak se kdo měl, co zažil. Můžete vzpomínat, plánovat dovolenou, probrat knížky nebo muziku…
Znám jednu rodinu, která celé roky držela pyžamové neděle. Děti přilezly k rodičům do postele, kde vesele snídali a povídali si. Někdo vždy nadhodil téma a ostatní se k němu museli vyjádřit. Někdy to bylo něco z umění nebo politiky, jindy ze života. A drží to i po letech, kdy děti mají své rodiny, a dokonce bydlí v zahraničí. Každou neděli se ráno s rodiči spojí na pár hodin po Skypu a povídají si.
Ideálně se tak řeší častý problém, kdy sice rodiny spolu večer sedí u televize nebo kamarádi v hospodě, ale většina se věnuje svému mobilu, případně laská jiná ochmatávadla. Technologie nás mají přece spojovat, a ne oddělovat.
Foto: Wikimedia, autor díla: Otto Pilz
Bašta na den královny
Kdysi se rodiny v českém kotlíku potkávaly každou neděli, a to v co nejširší možné sestavě. Mužští mazali karty a hádali se u toho o politice, ženy věděly své a klábosily u bábovky. Proč bychom si to dobré z dávných časů nemohli vzít i do současných dob? Ostatně proč se už tak běžně nepotkávají přátelé u jednoho hospodského stolu a kam se poděly pojmy jako sousedský stůl, potlachy a další výrazy pospolitosti…?
Přitom jsou země, kde to stále funguje. Třeba v Anglii se tradičně na narozeniny královny a další svátky pořádají sousedské večeře. Na ulici se vynesou a spojí stoly, všichni se sesednou, přinesou jídlo a rozdělí se o ně s dalšími stolovníky.
Potkávejte se jako Dáni
Jsou to totiž další přeborníci ve scházení se. Pěstují to skoro denně a tvrdí, že je právě život v pospolitosti činí šťastnými. A je jedno, jestli jde o komunitní domy nebo zahrady, spolujízdu, společné knižní večery, nebo večeře. Prezident dánského Institutu pro výzkum štěstí v Kodani Meik Wiking ve své knize Lykke radí hned pět kroků, které vám můžou pomoct položit základy takové komunity, která se bude ráda potkávat, podpoří se v těžkých dobách a společně se poraduje v dobách veselých. Ze všeho nejdřív si sepište seznam sousedů. Ale ne, že si opíšete jména ze schránek v baráku. Osobně zazvoňte u každých dveří a představte se. Jestli jste introvert, kterého už jen při představě něčeho takového vezou na márách, vyřešte to rukou psaným pohledem, který hodíte sousedům do schránek. Ať vám odepíšou nebo se staví. Vysvětlete, proč seznam děláte a k čemu vám bude. Rovnou se můžete i ptát, co by pro pospolitost v domě udělali. Pohlídají sousedovi psa nebo kočku? Zalijí kytky? Opravují počítače? Pečou skvělé dorty? Vždy je lepší bydlet v domě plném lidí, které znáte a víte, kdo vám s čím může pomoci, než se denně vracet do prázdných chodeb, kde vás nikdo ani nepozdraví.
Komunitní čtivo i mrkev
Pokračovat pak můžete nějakou malou akcí. Třeba založte knihovničku se sdílenými knížkami. Dejte na ni pár svazků a sledujte, jak to rozproudí debaty u výtahu. Nebo zkuste lavičku. Dřív byla před každým domem, dneska už jsou pryč nebo na nich roky nikdo neseděl. Tak si tam někdy vezměte kafe a čtěte si. Určitě se s vámi někdo pustí do řeči a třeba přisedne.
Pomůže taky oblíbená komunitní zahrada. Sklidíte si nejen vlastní zeleninu, ale při okopávání utužíte pospolitost svého domu, ulice i města… Navíc je zahrádkaření přínosné pro naše duševní zdraví. A když jsme u té komunitnosti – co si takhle od sousedů něco půjčit? Nemusí to být zrovna peníze na novou televizi, ale co třeba šroubovák nebo cibule. Máte tak minimálně dvě příležitosti více se poznat.
Založte spolek bezplatné zábavy
Ať už si k většímu družení najdete jakoukoli cestu, hlavní je neizolovat se od světa. Hrozí to hlavně maminkám na mateřské, seniorům a singles. Kromě černé hodinky a dánského komunitního života můžete také založit spolek bezplatné zábavy. Vydejte se spolu na houby, na dostihy, do muzea, plavat, hrajte Člověče, nezlob se nebo Osadníky z Katanu. A když zrovna nebudete vyhrávat, nevadí – důležité je zúčastnit se a nebýt sám!
Text: Martin Groman, foto: Thinkstockphotos
