ALBI Blog
všechny příspěvkyTěsně před porodem ocení žena nejvíc jediné. Když jí dáte pokoj
10.03.2020 Čtení pro radost
O čem s těhotnou nemluvit, jsme už psali. Na začátku těhotenství je všechno nové a dá se pochopit, že si i okolí teprve zvyká a má potřebu to komentovat. Když ale maminka „vbíhá“ do cílové rovinky, je unavená jako nikdy a má nervy na pochodu, člověk by čekal, že jí dají všichni pokoj. Kdepak! Teď je přece teprve zábava rýt do ní stokrát denně!
Co si budeme povídat, poslední měsíce těhotenství nejsou pro „těhulky“ často růžové. Některé se popravdě cítí jako hroch, který má každou chvíli prasknout. (Ale věřte nám, vážně to nepotřebují slyšet. Zejména od „milujícího“ partnera.) Noční návštěvy toalety říznuté rabováním v ledničce už jsou po těch měsících taky kapku vyčerpávající. Ta tam je veškerá elegance. Většina z nás si v posledním měsíci už nezaváže tkaničky, ostatně svoje nohy jsme pěkných pár týdnů neviděly. Taky podprsenku si většinou nezapneme, protože… Je toho prostě moc. Všeho! Doslova!
K tomu všemu únava, strach z „velkého třesku“ a hlavně pochyby, jak to vůbec zvládneme. Fantazie se v těchhle týdnech bohužel málokdy zaměřuje na krásné chvíle po porodu – miminko v náručí, sluníčko za oknem, blížící se návrat domů a tak. Spíš se nimrá v tom, co všechno se může stát předtím. Všechny ty procedury, brrr! Navíc! Vždyť ani nezvednu klíče, když mi spadnou na zem, jak mám proboha porodit dítě?
Nejsem hezká
Poslední trimestr není žádná brnkačka ani pro naše partnery. Nejenom že jim máme sklony vykrádat šatník – volné košile a trika jsou perfektním doplňkem k legínám. Ale hlavně, kdo se má vyznat v té plejádě nálad? Když nespíme, tak brečíme, když nebrečíme, tak jsme zase bezbřeze šťastné, ani nevíme proč. Hormony si s námi dělají, co chtějí, a my můžeme ovlivnit leda to, jestli si ke snídani dáme sladké, nebo slané. Dost často vlastně ani to ne. Mezi nejčastější věty milostného života se zařadí: „promiň, ale dneska ne“, „ježiš, vždyť ti nemůžu připadat hezká“ nebo „myslíš, že je to bezpečný?“. A jim nezbývá než čekat.
Google ví
A pak je tady širší okolí. Maminky, tchyně, švagrové, sestry, kamarádky. Každá z nich, zvlášť pokud je sama matkou, má k těhotenství co říct. A ty, co ještě děti nemají, mívají načteno nebo poslouchaly historky kamarádek, takže ve finále k tomu říkají možná ještě víc než ty, co už to mají za sebou. A taky existuje Google. Dostupnost miliardy článků, miliardy studií, které se navzájem vyvrací a zase potvrzují se slovy „američtí vědci zjistili, že…“ Nejdřív jsem se divila, proč mi gynekolog radí, abych si nic negooglovala. Dneska už to chápu.
Některé zkušenosti se hodí a těhotná by za ně ve své nejistotě platila zlatem. Ale spousta dalších (popravdě tak 90 %) je lepší hned zapomenout. Tady je pár z nich.
1. „Já rodila 24 hodin.“ Po téhle větě většinou následuje plejáda naturalistických detailů z porodu. Jasně, že to není snadný a porod si člověk nemůže na sto procent naplánovat, ale nechte nás prvorodičky ještě chvilku létat na obláčku.
2. „Proč nerodíš v Podolí / v Motole / u Apolináře / v Neratovicích / na Bulovce / v Rakovníku / v Hořovicích...?“ Proč nechodíš k zubaři na Žižkov / na Maniny / do Dejvic / do Kutný Hory?
3. „Už nikdy nebudeš vypadat dobře. Podívej se na mě.“ Nebo se taky můžu dívat jinam, že jo.
4. „Tak a teď se tři roky nikam nedostaneš.“ A co když jo? Někteří odvážlivci s dětmi cestují od samého začátku, jiní čekají na dobu, až jim budou tři, patnáct a někteří necestují radši vůbec. Ti mimochodem většinou necestovali nikdy, jak jsem tak zjistila.
5. „Po zbytek života už se nevyspíš.“ Jasně, jasně. A taky se v klidu nenajím, neumyju si vlasy, nevypiju kafe, neoholím nohy, nepřečtu knihu, nedojdu na záchod a už si nikdy neužiju život. Jo, je to katastrofa.
6. „Tohle bys jíst neměla, škodí to miminku.“ Věřte, že těhotné jsou ty poslední, které by dítěti chtěly ublížit. Pokud zrovna neutekly z psychiatrické léčebny s diagnózou, že své dítě nechtějí a nehází do sebe kousky asfaltu, nechte je se najíst, ať už mají chuť na burger, jahodové knedlíky, nebo kim-chi.
7. „Hele, pošlu ti ten článek o tom, co jíst po porodu.“ A já ti pošlu článek o tom, jak nemluvit lidem do života, ok?
8. „Chcete šátkovat, jo? Četla jsem článek, o tom, že vědci zjistili…“ ... že je tady taky pediatr. Víte, co je pediatr, že jo? K němu budeme chodit a s ním se poradíme.
9. „Počkej, až…“ Absolutní vítěz všech možných rad!! Nejde ani sepsat, na co všechno si má budoucí maminka počkat. Počkej, až budeš máma, to bude všechno úplně jinak. Ano, může být.
A nebo to bude přesně tak, jak jsme si vysnily? Proč ne?
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
