ALBI Blog
všechny příspěvkySe všemi andílek, s vámi ďábel? Proč si batolata schovávají záchvaty právě pro vás?
06.01.2020 Čtení pro radost
Paní učitelky ve školce ho zbožňují, babičky se v něm vidí, tatínek se dme pýchou, je to nejhodnější dítě široko daleko. S vámi se ale mění ve vzteklé stvoření, se kterým by si neporadil ani vymítač ďábla. Zní vám to povědomě? Kladete si otázku, kde děláte chybu? Nikde!
Za nic nemůžete. Pravděpodobně jste milující a pečlivou matkou, která věnuje svému dítěti čas i pozornost. A právě proto, že vám váš capart bezmezně důvěřuje, potřebuje vás a cítí se s vámi za všech okolností bezpečně, dovoluje si před vámi projevovat emoce způsobem, který někdy nemá daleko k epileptickému záchvatu. Pokud jste otcem na rodičovské, platí to samé pro vás. Navzdory tvrzením různých českých pseudoodborníků na dětskou duši moderní psychologie říká, že dítě do tří let se zkrátka citově upíná více k tomu, kdo se o něj stará. A pro něj si také „šetří“ svoje záchvaty.
Místo metálu záchvat
Mluvit ještě pořádně neumí a jeho slovní zásoba zdaleka nestačí k vyjádření všech jeho pocitů a potřeb. A i když to vypadá, že jsou batolata naprosto bezprostřední, některé typy emocí neukazují všem. Takže to, že se s vámi chová jako rozmazlený spratek, berte jako vyznamenání. Vám věří. Šílené válení se po podlaze a nesnesitelný řev si můžete přeložit jako: „Cítím se s tebou v bezpečí, mami.“ Ano, ta zosobněná hromádka neštěstí vám právě vyznává lásku. Ač to tak docela nevypadá, právě vám ukazuje, že vy jste jeho komfortní zóna. A psychoterapeutka Alyson Schafer dodává: „Nejlepším způsobem, jak najít hranice, je zkusit je překročit.“ No, co k tomu dodat?
Nebojte se, přejde to!
Mezi prvním a čtvrtým rokem života jsou záchvaty vzteku u dětí naprosto normální. Období vzdoru patří k budování dětské identity, a i když máte možná pocit, že byste ho nemuseli přežít, vězte, že skončí. Zkuste se na to celé podívat trochu jinou optikou. Záchvatům vašeho dítěte se nedá vyhnout. Co se ale udělat dá, je, že se s nimi naučíte pracovat bez pocitů studu, zloby a -trapnosti. Je to dítě, které se vzteká. Nic víc. Nemusíte se kvůli tomu chtít propadnout do země, a pokud se na vás náhodní přihlížející záchvatu dívají s pohoršením a opovržením, mávněte nad tím rukou. Nejste špatný rodič ani nemáte rozmazlené dítě.
Jak zastavit Godzillu?
Samozřejmě, i když víte, že záchvaty vzteku vašeho dítěte jsou „normální“, příjemné vám pravděpodobně nejsou. Ani vašemu dítěti nedělají nějak extra blaze. I když nemáte nervy ze železa a nejste jeho svátost dalajláma, můžete mu i ve chvílích největší agónie pomoct, aby se co nejdřív uklidnilo, a postupně ho naučit zvládat své emoce bez godzillovských projevů. Jak?
1. Připravujte ho na změnu
Vědomí toho, že dítě žije okamžikem, vám pomůže záchvatům vzteku a rezistence předcházet. Informujte ho o tom, že až dopije kakao, budete se loučit a odcházet z návštěvy. O tom, že může postavit ještě dvě věže z kostek a pak hračky uklidíte a ono půjde do postýlky. Netrvejte despoticky na tom, že si musí přestat hrát hned teď, protože je přece sedm hodin. Respektujícím přístupem omezíte zbytečné konflikty. Nikdo nemá rád, když se na něj tlačí. Ani batolata.
2. Neberte si to osobně
Pokud vaše dítě leží v obchodě na zemi, kope nožičkama, protože chce koupit nějaký nesmysl, nerozčilujte se. Nedělá to proto, že vám chce zkomplikovat život. Zůstaňte klidní a nechte ho. Samozřejmě musíte dohlédnout, že neublíží sobě ani nikomu jinému, ale výhružky, křik ani jiné agresivní projevy vám z téhle situace nepomůžou. Řešením není samozřejmě ani nákup požadované blbosti, trvejte na svém a prostě počkejte. Ono se uklidní. Věřte nám.
3. Nechte ho rozhodovat
Samozřejmě v rámci možností. Dáte-li mu na výběr mezi zeleným a žlutým hrnečkem nebo pruhovaným a puntíkatým pyžamem, zaměstnáte jeho mysl a ono bude ochotněji spolupracovat, ať už jde o konzumaci večeře, nebo odchod do postýlky. Dovolte mu, aby si do školky vzalo plyšáka nebo jinou hračku dle svých preferencí a ono vám při ranním vypravování se nebude házet tolik klacků pod nohy. Právo veta a poslední slovo ale stále patří vám. Pokud chce v lednu odejít v kraťasech, nejspíš se scéně nevyhnete. V takovém případě platí bod číslo 2.
4. Dovolte mu „vypustit páru“
Pokud vaše dítě chodí do školky, celý den se musí přizpůsobovat pravidlům. Dovolte mu tedy po příchodu domů, aby bylo chvilku svobodné, a nechte ho, ať si dělá, co ho baví. Lítá po dvorku, hopsá v loužích, hraje si s míčem, tancuje, výská, cokoliv, co mu umožní cítit se dobře, naživu a radostně. Čím bude uvolněnější, tím lépe se s ním domluvíte.
5. Mluvte s ním
Pokud je už dostatečně zralé na to, aby pochopilo, jak se cítíte. Nedovolte mu, aby ze záchvatů vzteku těžilo. Pomozte mu pochopit, že jste tu pro něj za každých okolností, ale jste také jenom člověk. Že i vy máte své limity a i při nejlepší vůli děláte chyby. Vysvětlete mu, že jediná cesta k tomu, abyste byli spokojení oba, je vzájemný respekt.
Text: Natálie Veselá Foto: Getty Images
