ALBI Blog
všechny příspěvkyRetro hračky, které nás baví i dnes
21.12.2018 Čtení pro radost
Tak už se to blíží. Doufáme, že vám Ježíšek přinese aspoň jeden pěkný dárek a nebude moc měkkoušů. Však to znáte z dětství – tvarově poddajný balíček obvykle nevěstil nic dobrého. Zato taková krabice byla symbolem naděje. Pojďme si trochu zavzpomínat, když jsou ty Vánoce!
Mončičák, krasohled, diaprojektor, Kloboučku, hop!, céčka, Seva. To jen tak namátkou. Každý z vás má určitě celou řadu dalších oblíbených her a hraček svého dětství – evergreenů, které zahrabané někde na půdě přežily dlouhé roky a dnes třeba zase baví vaše děti. Ty kvůli nim odloží i iPady a to už je co říct. Je to právě nadčasovost, co je důkazem, že se hračka povedla. Jste připraveni na výlet do minulosti?
Merkur
Děravé plechové destičky a šroubky. Jak jednoduché, milý Watsone. Asi těžko u nás najdeme člověka nad třicet, který by se v dětství s touto legendární stavebnicí nedostal do kontaktu. Její historie sahá do roku 1920, kdy Jaroslav Vancl v Polici nad Metují založil firmu Inventor a nechal si patentovat konstrukci stejnojmenné kovové stavebnice. Jednotlivé díly se spojovaly kovovými háčky, šroubky přišly společně se jménem Merkur na řadu až v roce 1925. Začátkem třicátých let se v nabídce objevila možnost stavět elektrifikované modely nebo dodnes populární kovové elektrické vláčky. Byť měl Merkur namále, podařilo se po pádu komunismu firmu zachránit a kovové stavebnice se vyrábějí dodnes. Portfolio je ale mnohem širší, vedle několika stovek vagonů a lokomotiv jsou k mání i učební pomůcky a moderní robotické sestavy. V Polici nad Metují dokonce můžete navštívit muzeum stavebnice Merkur, kde uvidíte třeba ocelové město, největší konstrukci zapsanou v Guinessově knize rekordů, v klatovském Vlastivědném muzeu Dr. Hostaše je až do února k vidění výstava této nestárnoucí stavebnice. A jestlipak jste věděli, že Merkur přispěl i k jednomu vynálezu? Roku 1961 dokázal Otto Wichterle vyrobit použitelnou kontaktní čočku metodou monomerního odstředivého odlévání v rotujících formách pomocí aparatury sestavené právě z této stavebnice. Coby motorek posloužilo dynamo z jízdního kola a později motorek gramofonu.
Tatra 148
Další legenda pískovišť. Za socialismu nesmírně populární plastový model této „sklápěčky“ v roce 2014 oživil český výrobce Dino Toys. Dnešní děti tak zase mohou na korbě frčet z kopce a převážet až metrák (!) nákladu. Tatrovka stojí zhruba šest stovek a oproti své předchůdkyni prošla drobným „faceliftem“ – je o něco kratší, díky širokým zadním kolům se neboří do měkkého podkladu, chybí ji bílý volant v kabině a místo nepohodlné lavice (na níž se ale vešla parta Igráčků), má dvě samostatná sedadla.
Igráček
Jasně, ať už se vozil v náklaďáku, nebo nás v pokoji přenášel do světa fantazií, je to další ikona v našem seznamu. Letos mu je 42 let a kdybyste chtěli mít doma kompletní sbírku figurek, budete si muset připravit místo na víc než padesát kousků. Zajímavá je jeho historie. První postavičkou byl zedník, který na svět přišel v roce 1976. Traduje se, že s nápadem přišel jeden německý designér, který s figurkou na přelomu 60. a 70. let neuspěl ve své vlasti. Na modelářské soutěži v Japonsku tak myšlenku nabídl svému českému kamarádovi. Ten figurku polidštil a vytvořil právě prvního zedníka. Německá reakce přišla brzy: když to můžou mít Čechoslováci, my také! Vznikl tak po celém světě slavný panáček Playmobil, který je o dva roky starší než Igráček. Playmobil Igráčka svým vznikem přesto o dva roky předběhl, Nemci byli zkrátka rychlejší v přípravě do výroby.
Anker, Anchor neboli kotva
Skutečné hrady, které brání rytíři, nebo pevnosti obléhané piráty. Stavěli jste z kamene? Tato stavebnice barvy pískovce, cihly a břidlice, která se vyrábí z písku, křídy a lněného oleje, je až fascinující svou realističností. Děti poznávají skutečné stavební zákonitosti, tříbí jemnou motoriku, učí se určit těžiště a porozumět základním pravidlům statiky a fyziky. První nápad na stavebnici, která ovlivnila dětství Alberta Einsteina nebo zakladatele legendární školy Bauhaus architekta Waltera Gropiuse, pochází z roku 1875. Tehdy němečtí bratři Lilienthalové vymysleli recept na výrobu kamenných kostek, které řešily potíže s nestabilitou staveb z těch dřevěných. Patent pak koupil Friedrich Richter a v roce 1880 spustil v Rudolstadtu výrobu Richterových kamenných stavebnic Anker. Dokonce ustavil uměleckou radu výtvarníků tvořících předlohy ke stavbám. Stavebnice se (také pod názvem Anchor) prodávala po celém světě, měla i množství poboček v řadě zemí. Kámen ale postupně začal vytlačovat plast, až se stavebnice v roce 1963 z rozhodnutí vlády tehdejší NDR přestala vyrábět. V roce 1995 však přišla resuscitace: skupina nadšenců v čele s profesorem akustiky vídeňské univerzity doktora Plengeho se výroba v Rudolstadtu znovu rozjela.
Tím náš malý retro výlet končí. Taky jste zamáčkli slzu? My ano. Naštěstí se spousta hraček našeho dětství dá pořídit i dnes. Že si některou z nich přejete doma jen vy? Nestyďte se a kupte si ji! Devět z deseti psychologů doporučuje hýčkat své vnitřní dítě. Ale o tom zase třeba jindy.
Text: Štěpán Vorlíček, foto: Thinkstockphotos
