Kromě snů o vlastní kavárně je práce maséra snad nejčastějším rekvalifikačním trhákem. Sám jsem si to zkusil, doufal jsem totiž, že se na stará kolena vydám do Austrálie, kde se svou mizernou angličtinou budu masírovat krasavice na pláži a přestávky strávím surfováním.
Uživí mě to?
Rovnou prozradím pointu. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se masážím profesionálně věnuje pouhých pár procent lidí. Mně stojí lehátko složené v koutě obýváku a tiše na něj padá prach, možná podobný osud potkal například váš rotoped. Masírování je totiž opravdu fyzicky náročná věc, máte obrovskou konkurenci a zisky často taky nejsou úplně terno.
Ale co když chci dělat jen nějakou nenáročnou „ezo-masáž“?
Jistě, jsou i jiné cesty. Abyste si mohli otevřít masérskou živnost, potřebujete nejprve získat základní certifikát sportovního maséra. Jestli budete žonglovat s lávovými kameny, nebo tantrou, je už pak jenom na vás. Často i klasičtí maséři lákají klienty na speciální služby a novinky. Doplňkové kurzy baňkování nebo tejpování zaberou jen pár hodin a rozhodně se vyplatí.
Na kolik mě to přijde?
Na velký rekvalifikační kurz (150 hodin) můžete chodit každý všední den nebo během víkendových večerů – tato varianta trvá celé dva měsíce. Cena kurzu se pohybuje okolo 5000 korun, může to však za vás uhradit pracovní úřad, pokud jste momentálně evidovaní jako nezaměstnaní. S tím se ale pojí tolik papírování, a navíc o tom rozhoduje nějaká komise a vůbec je to složité... Mně to zkrátka za to nestálo. Dalším výdajem je masérské lehátko, které je opravdu nezbytné – na zemi se totiž masírovat nedá. Stojí zhruba 3 až 5 tisíc a nejspíš s kurzem dostanete slevu. A pak už jde jen o drobnosti: masážní a desinfekční emulze, případně baňky, akupunkturní jehly a podobně.
A jak získám první klienty?
Potřebujete reklamu ať už formou webu, aktivit na sociálních sítích, nebo letáků a šeptandy. Klienty můžete taky navštěvovat u nich doma (dokonce už existují šikovné aplikace ve stylu UBER), nebo si připočtěte další náklad na pronájem místa na „masérnu“ a reklamu.
Klíčovou investicí je však vaše práce a know-how (tedy jak vám to jde) a především dobré a příjemné vystupování. Klienti často nepoznají kvalitu masáží, proto je klíčem k úspěchu především osobnost maséra a samozřejmě pěkné čisté prostředí – pohodlí klienta je na prvním místě!
Já si ale moc nevěřím…
Začínáte samozřejmě zadarmo, nejspíš se učíte na někom v rodině… Dávejte si ale pozor, aby to nepřerostlo v ono klasické „jak po mně můžeš chtít peníze, vždyť jsme kamarádi?!“. Naučte je od začátku na nějakou formu platby. Později zpětně to jde už špatně.
Na jakou masáž se zaměřit?
Záleží, koho a čím chcete uspokojit. Osobně nejsem fanouškem sportovní masáže. Je úplně jedno, jak velkou silou ji děláte, pořád jste na povrchu. Mnohem účinnější jsou podle mě reflexní techniky. Zajímavá je například reflexní Bowenova terapie, která mě k masážím vlastně přivedla. Odbrnkáváte reflexní dráhy a impulz se pak přes fascie dostává do celého těla. Především ženám naopak vyhovují jemnější verze masáží, např. lávovými kameny, masáží obličeje nebo třeba „ezo-energetické“ věci jako šiacu.
Takže doporučit, nebo ne?
Rozhodně ano. Dovedu si to představit jako fajn výcvik, když chcete masírovat rodinu nebo se chcete uchytit někde v zahraničí v hotelu. Za těch pár korun mi to dalo spoustu dobrého. Naučil jsem se hodně zajímavých věcí o biologii člověka, zopakoval si první pomoc, a navíc jsem každý den kurz opouštěl krásně namasírovaný – učili jsme se to samozřejmě na sobě.
Na lehátko mi sice doma sedá prach, ale...
Když u mě na návštěvě někdo zatouží po masáži, je to rozhodně zábavnější než společně sledovat Netflix. A ostatně, kdo by nechtěl namasírovat?
Text a foto: Jan Strmiska