ALBI Blog
všechny příspěvkyNový cirkus je ideální místo k budování dětského sebevědomí, říká lektorka Cirqueonu
16.04.2019 Čtení pro radost
Katka Klusáková učí v pražském Cirqueonu děti nový cirkus. Sama se k němu dostala náhodou. Studovala učitelství se zaměřením na tělocvik a hudební výchovu a v diplomce se věnovala žonglování. „Díky tomu jsem se začala zajímat o to, kdo to všechno dělá a kde se to učí. A pak jsem se přihlásila na závěsnou akrobacii,“ vysvětluje. V kombinaci nového cirkusu a práce s dětmi se Katka našla. V čem se liší od „klasické“ gymnastiky? A co na něm děti nejvíc baví?
Co to vlastně ten nový cirkus je?
Když to zkrátím, dá se říct, že jde o využití cirkusových disciplín, pozemní a vzdušné akrobacie, žonglování, balancování a tak dále, to vše s divadelním vyjádřením. Stejně jako třeba balet vypráví příběhy tancem, nový cirkus dělá totéž za pomoci cirkusových disciplín.
Jak byste mě nalákala, abych k vám do Cirqueonu přihlásila svoje dítě?
Hodně sportovních kurzů nebo kroužků je zaměřeno výkonnostně. I tělocvik ve škole jde po výkonu. Po známkách, metrech, časech… Což je v pořádku, ale ne každý se v tom cítí dobře. Cirkus zatím naštěstí na výkon zaměřený není. Protože je to poměrně mladá disciplína, takže tu není ta potřeba vychovávat vrcholové cirkusáky, kteří se potřebují dostat na vysokou školu, kde je jenom omezený počet míst. Naše kroužky jsou zaměřené spíš na to, aby se děti naučily co nejvíc nových věcí. Učíme všechny cirkusové disciplíny najednou, protože si myslíme, že to dětem dělá dobře.
Takže se nesoustředíte na to, co jde komu nejlépe?
Pro teenagery už máme nějaké specializované kurzy, ale menší děti zkoušejí všechno. Určitě platí, že někdo je šikovný akrobat, někdo je naopak silný a někdo skvělý klaun, ale tělu i mozku dělá dobře zkoušení nových věcí. Je to taková mozková gymnastika.
Jsou vaše kurzy vhodné i pro tzv. „nešikovné děti“ nebo třeba děti, které se bojí výšek?
Já si myslím, že tohle je podobné jako s hudbou. Když je někdo „nešikovný“, tak jenom ještě nepřišel na to, jak si jeho tělo „povídá“ s jeho nervovou soustavou, a když to bude zkoušet dost dlouho, určitě se mu to povede. Anebo možná ještě nenašel tu činnost, na kterou šikovný je. Cirkus odjakživa akumuloval nejrůznější typy lidí, které jinde třeba nenašly uplatnění. Tak přišly do cirkusu a nějaké místo si našly. Když je někdo velký silný kluk, tak unese malé šikovné gymnastky. Pokud je někdo fyzicky ne úplně kontaktní, ale má výdrž, stane se z něj žonglér. Kdo má rád adrenalin a výšky, bude dělat závěsnou akrobacii nebo chůzi po laně. A jestli někomu nejde opravdu nic, tak má třeba jiné schopnosti. Třeba je organizovaný, umí dobře počítat nebo komunikovat s lidmi a bude z něj třeba skvělý produkční.
Už se vám někdy stalo, že vám dítě odešlo, protože to pro něj bylo příliš těžké?
Spíš ne. Pokud děti odchází, tak je to z takových těch klasických důvodů. Že je potřeba zkusit co nejvíc kroužků nebo kamarád začal chodit na fotbal. Vždycky se najde něco, co tomu člověku jde. Máme kamaráda, který teď dělá představení s malými roboty, protože je technicky založený. Ale používá k tomu cirkusovou řeč.
Jaký je vlastně rozdíl mezi akrobacií a gymnastikou?
Gymnastika je taky akrobacie, nebo obráceně. Rozdíl je v cílech kurzů. My nejsme oddíl, nemíříme na závody. Nepotřebujeme, aby všichni v kurzu zvládli stát na rukou pět minut a uměli salto. My jsme schopní pomoct těm, které to baví, dostat se dál. A těm, kteří nechtějí dělat hvězdu, protože jim to nejde, vysvětlit, že jim to vlastně jde, že to musí jenom překonat a zkoušet. Ve finále tu základní akrobacii zvládnou všichni.
Vypadá to, že jste ideální místo na budování dětského sebevědomí…
Jo. Na to je cirkus skvělý nástroj. Existuje pojem social cirkus, který nepoužíváme úplně rádi, ale je výstižný. Při práci s jakoukoli cílovou skupinou, ať už jsou to slepci, imigranti, nebo děti z Jedličkova ústavu, cirkus buduje bezpečné a psychicky příjemné prostředí. Protože je nesoutěžní a spíš zaměřený na spolupráci. Jde více o umění než o sport, a tudíž se nedá říct, kdo dělá co lépe. Každý to zkrátka dělá jinak. Nicméně to je těžká práce, tréninky jsou náročné a občas to bolí a odměnou je pak výsledek, ten pocit, že jsme to dokázali. Pomáhá to i ve cvičení trpělivosti a vědomí, že k cíli se musí dojít. Že to není jen tak.
Co u vás děti nejvíc baví?
Zábava, radost a to, že se chceme smát. Hodně je baví, že si najdou příjemnou partu, ve které si navzájem pomáhají a učí se samy řešit problémy, dávat důvěru ostatním a oceňovat je. Pro spoustu dětí, které se nechtějí srovnávat a soutěžit, je to dost úleva. Naším cílem není, aby děti po semestru uměly žonglovat se třemi míčky. Pokud jim to půjde, je to super, ale nikoho do toho netlačíme.
Dobře, co se ale u vás učí ty nejmenší, tedy tříleté děti?
Ty na cirkus teprve připravujeme. Učíme je pracovat s vlastním tělem. Schoulit se, natáhnout, zpevnit, uvolnit… Pro tyhle malé děti jsou naše kroužky často jejich prvním kolektivem, takže se učí v něm existovat. Hodiny mají určitou strukturu a režim, které si ty děti osvojí. Zjistí, že když chtějí sportovat, musí se o tělo starat a poslouchat ho. Že tělo není auto… Ale samozřejmě si všechny ty cirkusové disciplíny osahají. Pohoupají se na šále, naučí se trochu balanc...
A máte plno?
Ano. Ale chceme Cirqueon rozšířit, už hledáme prostory, kam bychom mohli expandovat. Samozřejmě sníme o svém vlastním domě se zahradou, kavárnou a divadlem. Kdyby někdo ze čtenářů o něčem věděl, budeme moc rádi.:-)
Text: Natálie Veselá, Foto: Eliška Slováková a Cirkus Tety
