ALBI Blog
všechny příspěvkyNemít děti? Nevadí. Jen u žen pořád ano
27.05.2020 Čtení pro radost
Ženy, které nechtějí mít děti. Zní to jako román od Stiega Larssona, ale ve skutečnosti je to fenomén, na který se spousta lidí pořád dívá skrz prsty. Jenže proč vlastně?
Herečky Jennifer Aniston, Kim Cattrall nebo Renée Zellweger. Ikonická srbská umělkyně Marina Abramović. Oprah Winfrey a.k.a. jedna z nejmocnějších žen v šoubyznysu. Bývalá britská premiérka Theresa May. To jsou jen některé z mnoha známých osobností, které někdy čelily – nebo ještě pořád čelí – kritice za rozhodnutí, že nebudou rodit ani vychovávat děti.
Zrovna Abramović před pár lety vyvolala pořádnou kontroverzi, když německému listu Der Tagesspiegel v rozhovoru ke svým sedmdesátým narozeninám prozradila, že se v mládí třikrát rozhodla pro potrat. „Děti by pro mou práci byly pohroma,“ řekla performerka známá svými fyzicky náročnými projekty. „Lidské tělo má k dispozici jen určité množství energie a já si neumím představit, že bych ji musela dělit mezi umění a rodinu.“
Jiné známé dámy v rozhovorech uvedly zase jiné důvody (nebo taky žádný neuvedly – proč by měly?), ale všechny do jedné musely vzápětí čelit záplavě kritiky. Že jsou sobecké, že bezskrupulózně vyměnily rodinný život za kariéru, že musí nejspíš být neplodné a nešťastné. Jejich životy že jsou neúplné a že nikdy nepoznají, „co to skutečně znamená být ženou“.
Jenny… a další ženy
Neděje se to samozřejmě jen celebritám. Podobné hlášky si u rodinného stolu, v práci nebo mezi přáteli vyslechla nejspíš každá žena, která usoudila, že plození potomstva není nic pro ni. „Mě za to lidi kritizují celý život. Když se jim pokouším vysvětlit, že děti vážně nechci, posmívají se mi. Už jsem slyšela, že si to určitě rozmyslím, že až budu starší, začnou mi tikat biologické hodiny, že jenom nevím, co chci,“ říká ve videu, které má na YouTube přes půl milionu zhlédnutí, švédská spisovatelka a fotografka Jenny Mustard. A dodává: „No, teď je mi jedenatřicet a žádné hodiny jsem zatím tikat neslyšela.“
Označuje se za minimalistku a příznivkyni udržitelného životního stylu. S její filozofií se prcci jednoduše moc neslučují. „Planeta unese jen určitý počet lidí a myslím, že už jsme tu laťku dávno překročili. Nepotřebuju k tomu přidávat další zátěž,“ říká Jenny. K ekologickým argumentům přidává i pár ryze praktických: „Miluju svou práci, svého kluka a taky cestování i stěhování na nová místa. To by se s dětmi moc neslučovalo. Vlastně myslím, že by to nebylo fér ani ke mně, ani k nim.“
S partnerem Davidem, který to prý vidí stejně, je čtrnáct let. Bydleli spolu ve Stockholmu i na švédském venkově, v Berlíně a teď v Londýně. Kromě toho pravidelně cestují do Asie nebo Spojených států. Že by se to všechno dalo zvládnout, když už by člověk rodičem byl? „Asi ano, ale pro mě tam pořád figuruje ten hlavní důvod – že po dětech netoužím. Myslím, že je skvělé, když lidi chtějí založit rodinu a podaří se jim to. Ale taky si myslím, že to, co udělám se svým tělem, je moje volba,“ vysvětluje Jenny.
U mužů OK, u žen tabu
Selský rozum napovídá, že to dává smysl: proč by si každý nemohl žít podle svého? Právě tady se ale často uplatňuje pomyslný dvojí metr. Davida se prý na děti nikdo neptá; Jenny se ptá kdekdo. A spoustě lidí se její volba prostě nelíbí, takže pranýřování neuteče.
„Je až bizarní, že bezdětní muži takové kritice čelit nemusí,“ řekla magazínu Glamour britská režisérka Maxine Trump, která letos do kin posílá dokument To Kid Or Not To Kid. Ve filmu otevírá právě téma toho, jak se společnost dívá na dobrovolně bezdětné ženy. Zajímalo ji, proč je tolik lidí vnímá jako hrozbu, přestože bezpochyby nikomu neubližují. Nebo proč jim uživatelé sociálních sítí běžně píšou, že si „nezaslouží mít dělohu“ a „jejich existence na Zemi je zbytečná“. (Obojí jsou skutečné komentáře z Facebooku.)
Pět let se bavila s rodiči, prarodiči i bezdětnými lidmi. Hlavně ženami. „Hodně z nich uvádělo jako důvod, proč si děti nepořídily, prostě a jednoduše finance. Ale také přelidnění a jeho dopad na životní prostředí. A spousta lidí mi řekla, že děti prostě opravdu nechtějí. Což je podle mě v pořádku,“ popisuje filmařka. Protagonistky dokumentu prý ale často měly pocit, že o tom musí lhát, že si musí vymýšlet jiné, většinou zdravotní, důvody. „To proto, že se bály negativních reakcí, kdyby přiznaly pravdu. A tenhle tlak v nich vyvolávaly zejména ostatní ženy, nejčastěji jejich příbuzné.“
Společnost, ve které žijeme, je z globálního hlediska vlastně dost progresivní, přesto je tohle téma pořád ještě obrovské tabu, podotýká režisérka. Jenže – jak znovu připomíná – to se týká opravdu hlavně ženské části populace. „U mužů to lidi povětšinou berou, u žen už tolik ne. Během natáčení jsem přišla hlavně na jednu věc: že se tady jedná o celou ženskou identitu. Samozřejmě že otcovství je součástí té mužské, ale nikdy muže úplně nedefinuje. Ne tak, jako ženu definuje mateřství. Proto si myslím, že je nejvyšší čas, abychom od základu změnili společenské nároky, které na ženy máme,“ vyzývá Maxine Trump.
Proč? Devětkrát proto
Jenny Mustard souhlasí. Sama se k tématu vrátila o tři roky později a citovala reakce svých fanynek: psaly jí, jak jsou rády, že o téhle volbě někdo konečně mluví otevřeně a beze studu. Ve videu dodává, že nemá vůbec nic proti rodičům a rodičkám. Jejich rozhodnutí podporuje. Jen by si prý přála to samé od nich. Přihazuje pak devět důvodů, proč je bez dětí šťastná. Třeba se v nich taky najdete – nebo ne. Hlavně nezapomeňte, že obojí je naprosto v pořádku.
- Ušetřím spoustu peněz.
- Život je méně komplikovaný.
- Mám víc energie.
- Doma mám vždy čisto a uklizeno.
- Můžu se naplno věnovat práci.
- Můžu cestovat a stěhovat se po celém světě.
- Nemusím se soustředit na víc věcí naráz.
- Nemusím se o nikoho bát.
- Můžu si užívat romantiku.
Text: Marie Barvínková Foto: Getty Images
