ALBI Blog
všechny příspěvkyNaším cílem je, aby v České republice kompostoval každý, říká ředitelka KOKOZY
05.06.2019 Čtení pro radost
„Vítám vás na jarní zahradní slavnosti v Komunitní zahradě Vidimova,“ říká na úvod naší návštěvy Radka Pokorná, ředitelka společensky prospěšného podniku KOKOZA. Ten se už sedm let věnuje zakládání komunitních zahrad, městskému zahradničení, propagaci kompostování a poradenství v České republice. Mezi kvetoucími záhonky vrcholí přípravy. Staví se stánky, chystá se občerstvení, připravuje se sezení, na trampolíně poskakují děti. „Pojďte, já vás provedu,“ nabízí Radka.
Jak dlouho už tahle zahrada funguje?
Provozujeme ji pátým rokem, od půlky sezony 2014. Tady vidíte krásně rozrostlý trvalkový záhon, který se chystá kvést víc a víc, a tady po okrajích všechny ty vyvýšené záhony, nebo tedy drtivá většina z nich, jsou v rukou komunitních zahradníků.
Kolik takových lidí je?
Dohromady tu máme asi 45 rodin. Část záhonů je společných. Většinou jsou to bylinky, nebo tamhle vidíte jahodovou pyramidu, která je teď taky v plném květu. Ta je taky společná. Je tady i místo na společné grilování a ohniště. Různá zákoutí pro děti. Chodí sem hodně maminky s dětmi, a to nejen pěstovat, ale jen tak pobýt. Jsme uprostřed sídliště na Jižním Městě, takže možnost být v zahradě se vzrostlými stromy tu lidé samozřejmě vítají.
A také tu kompostují?
Ano, máme tady kompostér. K uzavřenému cyklu jídla neodmyslitelně patří kompostování. Organický odpad ze zahrady i z okolních domácností jde do kompostéru. A kompost, který tam vznikne, se potom používá na našich záhonech. No a dneska tady chystáme slavnost, kdy zahajujeme sezónu a oslavujeme, že po zimě konečně můžeme být venku.
Co musím udělat pro to, abych se stala členem?
Tady už žádné volné záhonky nejsou, ale teoreticky se můžete ozvat naší hlavní koordinátorce zahrady Aničce. Místo v komunitní zahradě je ideální poptávat v zimě, protože poptávka je vyšší než nabídka. Máme dva typy členství. Pro „aktivnější“ členy, kteří se podílejí na dalších aktivitách a členský příspěvek si částečně odpracují, a pak pro ty, kteří chtějí jenom pěstovat.
Můžeme se tedy podívat na ty vaše jahody?
Určitě, jahody nám tady rostou spolu s křenem a cibulí. Poslední dvě zmíněné plodiny dezinfikují půdu a odpuzují škůdce. Jahodovou pyramidu jsme tu křtili před rokem, letos tu křtíme naši první knížku.
O čem je?
Jde o knížku pro všechny městské pěstitele a lidi, kteří chtějí ve městě kompostovat, a hlavně pro ty, kteří chtějí zakládat a provozovat komunitní zahrady. Sesbírali jsme v ní naše sedmileté zkušenosti. Děláme setkání koordinátorů komunitních zahrad a všechno, o čem jsme kdy debatovali, jsme se snažili do té knížky shrnout. Jmenuje se Pěstujeme ve městě a je to naše velká radost.
Zaměstnáváte lidi s duševními onemocněními. Není to pro vás s nadsázkou „zbytečná komplikace“?
Nikdy jsem nad tím neuvažovala jako nad komplikací. Má to svá úskalí, ale je to od samého začátku součástí filozofie KOKOZY. Chceme vytvářet pracovní místa i pro lidi, kteří práci hledají obtížněji. A práce na zahradě je terapie pro všechny. Když budujeme novou zahradu nebo vyrábíme vyvýšené záhony, pracuje na tom naše integrační dílna.
Ty záhony patří do vašeho portfolia produktů? Můžu si je normálně koupit v e-shopu?
Přesně tak. Děláme i moduly, které jsou užší, aby se vešly na balkon. Tyhle mají jeden metr čtvereční a jsou ideální do komunitní zahrady. Teď jsme dělali komunitní zahradu v Kutné Hoře, vedle Kauflandu, kde je půda zamořená arzénem a těžkými kovy. Vyvýšené záhony umožňují pěstovat zdravou zeleninu i tam. Nebo na betonovém dvorku. Když potřebujete, aby to bylo mobilnější, postavíte to na paletu a přesunete pomocí paletového vozíku.
Kde se vlastně vzala idea KOKOZY?
KOKOZU založily dvě kamarádky Lucie a Kristýna, strašně punkově a rychle, protože chtěly dělat něco, co jim bude dávat smysl a zároveň je to uživí. Zároveň byla v HUBu vyhlášena soutěž Social Award, ony napsaly v podstatě přes noc projekt a vyhrály. Tím to všechno začalo. Kromě toho, že chtěly zaměstnávat lidi s duševním onemocněním, se také rozhodly propagovat kompostování ve městě. Říkaly totiž, že je to sexy. :-) Tím se dostávám k uzavřenému cyklu jídla, což je hlavní myšlenka, kolem které se točí všechny aktivity KOKOZY.
A ta je jaká?
Zjistili jsme, že dovést lidi ke kompostování nebo třídění organického materiálu je ideální právě přes cyklus jídla. Ve chvíli, kdy začnete pěstovat, zjistíte, že potřebujete kompost na to, aby vám vyrostly kvalitní potraviny. Aktuálně spouštíme kampaň na podporu kompostování, do které se zapojily známé osobnosti včetně Báry Polákové, Kláry Vytiskové, Milana Caise… Jmenuje se Žiju kompostyl. Říkáme, že přirozený cyklus jídla je ta nejpřirozenější recyklace, k níž nepotřebujete žádné stroje na zpracování plastů a podobně. Stačí vám hromada zbytků potravin, kterou budete přehazovat, nebo náš vermikompost Urbanlive. Zpracujete odpad, o kterém my říkáme, že je to poklad.
Má to smysl, i když bydlím v bytě a nic nepěstuju?
Určitě. Když házíte organický odpad do koše, končí buď ve spalovně, nebo na skládce. Na skládce má negativní dopad na životní prostředí, protože tam vznikají skleníkové plyny, nevyužije se tak potenciál té suroviny. Ve spalovně zase zpomaluje hoření a tím prodlužuje proces likvidace. Druhá věc je, že vám přestane smrdět koš, protože pokud doma vaříte, až 40 procent vašeho koše tvoří organický odpad.
Kompostér nesmrdí?
Ne, pokud ten zahradní kompostér přehazujete, tak spíš voní. Po půdě. Můžete si čuchnout, prosím.
Opravdu nesmrdí…
Ve vermikompostéru se o organický materiál postarají žížaly. Bez nich to nejde. Jsou to kalifornské žížaly, které jsou dostatečně žravé, bez nich by to začalo hnít. Tady dole vám odtéká žížalí čaj, a když máte doma pokojovky, je skvělé je jím hnojit. I kdybyste pokojovky neměla, tak se vám vyplatí kompostovat. I kdybyste měla kompostem přihnojovat nejbližší strom nebo nějaké trvalky… Vrátíte to zpátky do přírody.
Jak dlouho trvá, než si vlastní kompost doma „vyrobím“?
Na začátku musíte být trpělivá, žížaly se totiž musí „rozjet“ a zabydlet. Pak také hodně záleží na tom, jak velké kousky a čeho tam dáváte. Vermikompostér je navržen tak, aby stačil čtyřčlenné rodině, ale pokud vaříte hodně zeleniny, tak je to spíš pro dva. Naplní se vám zhruba po půl roce, ale žížalí čaj vám začne vytékat už po dvou měsících. Mně třeba na hnojení úplně stačí… Někdo mi i říkal, že tolik rozdává žížalí násady, že vlastně vermikompost ani nemá, jenom odebírá žížalí čaj.
Rozdává žížalí násady?
Na webu mapko.cz jsou zaregistrované komunitní zahrady i kompostéry na zahradách, lidi, co mají doma vermikompostéry. A těm můžete napsat, jestli by vám nedali žížaly. Zjistili jsme totiž, že spousta lidí si koupí vermikompostér a pak jim hrozně dlouho trvá, než se rozhoupou k jeho osazení. My prodáváme i zabydlené kusy, abyste nemusela právě tu násadu shánět. Nebo ji můžete najít třeba u souseda, který spolu s ní předá i zkušenosti.
Kolik je v Praze komunitních zahrad?
Vím, že loni jich bylo asi 30, ale jejich počty pořád přibývají. Poslední rok nebo dva se na nás obracejí i městské části a firmy, že chtějí pomoci se založením komunitní zahrady. Nám jde ale o to, aby vznikaly i nezávisle na nás. Proto jsme napsali tu knížku. Přece jen nemáme kapacity pomoci a poradit úplně všem.
Kolik lidí momentálně zaměstnáváte?
Celkem je nás zhruba 23 na různé úvazky. Plus externí lektoři, kteří školí na akcích.
A kam až byste to chtěli dotáhnout?
Ideální situace by byla, kdyby 90 procent organického odpadu bylo zrecyklováno nebo skončilo v hnědé popelnici. K tomu máme ještě dost daleko. Dalším naším cílem je, aby každý člověk žijící ve městě měl možnost pěstovat. Aby bylo dost komunitních zahrad.
Text: Natálie Veselá Foto: Eliška Slováková
