ALBI Blog
všechny příspěvkyNa 1. máj spalte své démony a dejte lásce zelenou
28.04.2019 Čtení pro radost
Prvomájové oslavy jsou staré snad jako lidstvo samo. Jaký mají význam evropské zvyky, jako jsou stavění májky, pálení čarodějnic nebo líbání pod rozkvetlou třešní? A proč by se svatba neměla plánovat na květen? Ukazuje se, že se nejedná pouze o liché zvyklosti našich prapředků. Podobně, jako je tomu například u Dušiček a jiných milníků liturgického roku, i „Čarodějnice“ mají svůj psychohygienický význam. Vegetační a světelný cyklus totiž není pro mysl člověka žádná brnkačka. Pojďme se společně podívat, jak rituály máje souvisí se zachováním psychické pohody.
Přechodový rituál
O tom, jak jsou vědomé přechodové rituály důležité pro vývoj osobnosti člověka se zmiňoval už Carl Gustav Jung. Navíc také lemují cyklické děje v přírodě. Naše mysl právě díky přechodovým rituálům vnímá vývoj doby a je také schopna patřičně reagovat na změny spojené se střídáním ročních období. Dnes přežívá několik tradic, kterým však během christianizace přistřihli křidélka. Sice si s sebou nesou původní symboliku, ale většinou přišly o někdejší efekt na lidské vědomí. Jaké je tedy původní znění a síla květnových zvyků?
Období pracovního nasazení
Zatímco jarní rovnodennost byla vnímána jako probouzení vegetačních sil s velmi vrtošivým počasím, na přelomu dubna a května už má příroda svou pubertu za sebou a nastává čas prosperity, ale také práce.
Toto období pro naše předky platilo až do doby letního slunovratu, kdy se délka pobytu slunce na obloze začne opět zkracovat. Letní slunovrat nastává každý rok mezi 20. a 21. červnem, což v dnešní době souvisí s počátkem letních prázdnin, kdy opět pracovní nasazení zvolníme. Právě květen s červnem jsou obdobími, kdy je naše vitální energie na svém vrcholu, s tím korespondují i nároky, které se kladou nejen na člověka, ale i ostatní obyvatele přírody.
Pálení čarodějnic
Svátek Beltaine, tedy svátek „zářícího ohně“, se slavil napříč celým keltským světem, tedy i u nás. V domácnostech se hasily ohně staré, aby je vystřídal nový posvátný oheň Beltainu vzešlý z devatera dřevin. Oheň jako zástupce Slunce na Zemi, který je touto dobou v plné polní, měl za úkol očistit od nemocí a trápení, ale také odehnat jejich původce, tedy zlé duchy. Síla je totiž touto dobou k dispozici pro všechny, a proto je potřeba se chránit. Lidé skákali přes oheň a dobytek se proháněl mezi dvěma ohni nebo přes žhavé uhlíky, aby se očistili. Křesťanská tradice temné síly přiklepla čarodějnicím, a tak v posvátných ohních našich předků pálíme pomyslné čarodějky dodnes. Nicméně přechodový rituál spočívá v zanechání vlastních bubáků ohni, abychom do období plného práce vstoupili s lehčí hlavou a čistým štítem.
Pod rozkvetlou třešní…
Po očistě přichází čas na lásku. Keltové i Slované přisuzovali čisté lásce velikou moc, přesto byli naši předci také pragmatici. Přelom dubna i května totiž vždy patřil v celé přírodě hormonálním bouřím. Zamilované páry byly během slavností vysílány do polí, sadů a jiných zemědělsky významných míst, kde se měly oddat aktu lásky. Věřilo se, že plodivá síla takových spojení významně povzbudí půdu a podpoří úrodu. Nástup křesťanství oficialitu takových aktivit minimalizoval na polibek pod třešní. Teď se ale vraťme zpátky do minulosti... Už naši předkové věděli o prchavosti jarních lásek, a tak se na Beltaine konaly svatby nanečisto. Pokud spolu zamilovaní vydrželi do příštích májových oslav, mohli se pak na letní slunovrat vzít doopravdy. Společnost se tak zřejmě vyhnula mnoha nešťastným manželstvím. Navíc děti počaté na Beltaine byly považovány za požehnané.
Májka a věneček
Hormonální rozruch jara dobře satirizuje český zvyk hlídání májky. Z 30. dubna na 1. máj musejí muži vystavěnou májku přes noc uhlídat před soky z okolních vesnic. Těm jde o věnec zavěšený na jejím vrcholu – pokud se jim povede jej ukořistit, pověsí si ho na vlastní májku. Podle antropologů je májka falickým symbolem, který má právě v májových oslavách za úkol propojit mužský princip nebes s ženským principem Země a tím oplodnit vlastní území božskou silou. Tradičně je pro tento účel používána bříza, která se považuje za strom čistoty a nových začátků. I tady naši předci kladli důraz na akt nezkažené vášně – obyvatelé osady se zkrátka patřičně vybouřili a v následujícím období práce mohl být klid.
Přesné datum nás ve skutečnosti nemusí poutat jen ke konci dubna. Beltaine v některých kmenech slavili při prvním novoluní v býku, jinde zas tento svátek zahajoval druid, když rozkvetl posvátný hloh. Ať tak či onak, sami můžeme zakusit moudrost našich předků, spálit na čarodějnicích, co nás tíží, radovat se a milovat s řízenou bláznivostí. A hlavně pak zrealizovat své záměry a povinnosti s čistou hlavou, abychom se v létě mohli zase na čas zaslouženě uvolnit.
Text: Jacob Tetzeli, Foto: Thinkstockphoto
