Každý rodič to zná. Dítě si nadšeně vybere kroužek, navštěvuje ho, nějaký čas všechno běží, jak má, a pak najednou bum. Ratolest se zasekne, že tam už prostě nechce. Za žádnou cenu. Nikdy! Co s tím?
Tak jako všude jinde i v tomto případě platí, že nejlepší je krizové situaci předcházet. Prevenci provádíme formou správného výběru kroužku. Každý rodič si musí především sáhnout do svědomí, zda prostřednictvím svého dítěte nenaplňuje své vlastní ambice. Pak se totiž z aktivity, která má přinášet především radost, stává pekelný začarovaný kruh.
Dvakrát měř
Kromě svědomí je tu celá řada dalších faktorů, které je třeba zvážit. Čistě praktické, jako je třeba vzdálenost kroužku od vašeho domova, abyste netrávili půl dne v zácpách, časová náročnost kroužku, protože dítěti musí zůstat nějaký volný čas na „nicnedělání“, a pak samozřejmě taky cena. Za odpojenou elektřinu totiž žádný kroužek nestojí. Pak je třeba vzít v potaz i talent a povahu dítěte. Plachý introvert se asi nebude cítit komfortně v kroužku herectví, hyperaktivní sportovec bude v šachovém kroužku zoufalý. Vy znáte svoje dítě nejlépe. Zkuste se domluvit s lektorem kroužku, zda by váš syn nebo dcera mohli přijít třeba jen na jednu dvě lekce. A pak se uvidí.
Kdo se dá na vojnu, musí bojovat
Pokud je tedy rozhodnuto a váš potomek je přihlášen na vybranou aktivitu, nastává moment, kdy byste měli trvat na tom, že se jí bude pravidelně věnovat. Podle odborníků je to právě vůle, co dnešním dětem schází nejvíc. Docentka Lenka Lacinová z katedry psychologie Masarykovy univerzity upozorňuje na to, že příliš liberální výchova a absence hranic dětem škodí a berou jim sebejistotu. „Nebojte se být přísní a důslední,“ zdůrazňuje. Pokud nechcete vychovat další „
sněhovou vločku”, musíte své dítě naučit, že žádný učený z nebe nespadl a každé úsilí něco stojí. Stejně to vidí třeba i manželka bývalého amerického prezidenta Michelle Obamová, která prý své dcery vyloženě nutila do tenisu. „Každý den musíme dělat i věci, které nechceme. Až později zjistíme, že se nám nabyté znalosti a zkušenosti hodí,“ říká. Naučíte-li se to v dětství, máte napůl vyhráno.
Nic se nemá přehánět
Pokud ale začne vaše dítě zničehonic kňourat, že se mu nechce, zpozorněte a hledejte příčinu. „Někdy za nechutí stojí obyčejná lenost, a pak je v pořádku trvat dál na důsledné docházce. Ale ne za každou cenu. Jindy ale zjistíte, že vybraný kroužek prostě není pro dítě to pravé,“ říká dětská psycholožka Jenn Bermanová. Rozhodně byste neměli jednat „na sílu“, křičet, vyhrožovat, zakazovat nebo uplácet. V klidu si s potomkem promluvte a dejte mu najevo, že stojíte na jeho straně a chcete mu pomoct. Možná zjistíte, že má třeba trému nebo není dostatečně spokojený s výsledky svého snažení. Pak mu můžete pomoci s tréninkem nebo cvičením, případně ho naučit, jak se zrelaxovat. Možná ale zjistíte, že dítě čelí třeba šikaně a bojí se o tom mluvit. V takovém případě je třeba jednat. A hned.
Všichni jsme omylní
Je normální, že se zájmy vašeho dítěte s časem mění. Nikde není psáno, že kdo byl v dětství nadšeným akvaristou, vystuduje fakultu rybářství a celý život zasvětí šupináčům. Zahodit roky dřiny v hodinách klavíru je určitě škoda, ale jestli váš malý pianista začne přirozeně víc tíhnout k malování, přijměte to a podpořte ho. „Když se kroužek stává povinností, je dítě přesycené, nic ho nebaví stoprocentně a bude unavené,“ říká psycholožka Kateřina Beerová. Ideálním řešením v takovém případě je dochodit zaplacené pololetí a pak trvat na výměně „kroužku za kroužek“, tedy nahradit jednu aktivitu druhou, která bude vaše dítě naplňovat a těšit. A o to by přece při zájmové činnosti mělo jít především. Ostatně to, co se při docházce do původního kroužku naučilo, mu už nikdy nikdo nevezme.
Text: Natálie Veselá, foto: Thinkstockphotos