ALBI Blog
všechny příspěvkyJste kreativní? Pozor, abyste se z toho nezbláznili
20.11.2018 Čtení pro radost
Ne každý umělec je psychicky nemocný a ne každý psychicky nemocný je umělec. Na druhou stranu z mnoha studií vyplynulo, že mezi lidmi s múzickým nadáním, vědci nebo mysliteli je větší výskyt některých onemocnění než u běžné populace. Čím to je?
V roce 2015 přišla islandská výzkumná společnost deCODE genetics ze zajímavou studií, která prokázala, že lidé, kteří pracují v tvůrčích profesích, mají ve své DNA mnohem častěji zastoupenou genetickou informaci, která zvyšuje riziko propuknutí bipolární afektivní poruchy nebo schizofrenie. Do studie se zapojilo téměř 90 000 Islanďanů, takže se nejednalo o nějaký náhodný desetičlenný vzorek potulných kejklířů, kteří za účast dostali sadu nerezových hrnců a krabici polévek z pytlíku. Z analýzy genetických a lékařských informací vyplynulo, že malíři, hudebníci nebo tanečníci mají o 25 % vyšší pravděpodobnost, že jsou nositeli třaskavého genu. Přesto však gen samotný k propuknutí nemoci nestačí a musí spojit své síly také s výchovou a životními okolnostmi.
Co abych tě, drahá, oběsil?
Většina uměleckých děl by bez rozjitřené mysli patrně nikdy nevznikla. Asi vás nepřekvapí, že podivínský autor stejnojmenné předlohy slavného filmu Spalovač mrtvol Ladislav Fuks s vysokou pravděpodobností trpěl schizofrenií. Van Gogha a jeho uříznuté ucho asi taky nemusíme připomínat (fuj!). Jak si ale poradit s génii, kteří se těší dobrému psychickému zdraví? Je snad jejich talent méně úžasný? Odpověď nabízejí odborníci z Harvardovy univerzity: kreativita je podmíněná neobyčejnou otevřeností mysli novým podnětům a právě tohle je tím, co umělce a psychicky nemocné spojuje. Tento průnik vysvětluje, proč se psychiatrickým diagnózám líbí mezi umělci více, ale tato otevřenost nejde vždycky ruku v ruce s nemocí. Šéfka zmíněné společnosti deCODE Kari Stefansson řekla britskému deníku The Guardian: „Kreativní člověk prostě musí přemýšlet jinak. A jinakost bývá často vnímána jako podivínství, nebo dokonce šílenost.“
Všechno je otázka míry
Romantická představa rozháraného a zdrceného umělce, který svou tryskající bolest proměňuje v krásu, ale taky není namístě. Problém je totiž v tom, že akutní fáze psychické nemoci člověka spíš ochromí, než aby mu umožnila uměleckou tvorbu. Těžká deprese narušuje kognitivní funkce tak výrazně, že je člověk rád, když si zvládne skočit do večerky pro pár rohlíků a cigára. O nějakém malování nebo hudební tvorbě nemůže být ani řeč. Bipolární pacient, který prožívá manickou fázi své nemoci, je sice schopen rozmalovat dvacet obrazů najednou a ještě se pustit do vynalézání perpetua mobile, nic z toho ale pravděpodobně nedokončí. Přinejmenším to perpetuum zcela jistě ne. Jeho mysl je nápady i podněty přetížena a soustředění, které je potřeba ke každé pořádné práci, zkrátka není schopen. Z hlediska tvorby se tak zdají být nejpříznivější jen velmi slabé příznaky nemoci nebo, a to je ještě pravděpodobnější, období, kdy je nemoc v remisi neboli „u ledu“. Ideálně pak bez působení psychofarmak, která sice umějí obrousit ostré hrany choroby, ale mnohdy přistřihnou křidélka i tvořivosti.
Kreativita není doménou umělců
Je vám líto, že nejste výtvarník ani vynálezce, a přitom věříte, že kreativní jste? Tvořivost je totiž univerzální a bude se vám hodit ve všech možných životních situacích a povoláních. Možná byste byli překvapeni, kolika absolventům uměleckých škol je v tvořivosti zoufale průměrných. A taková kreativní učitelka v mateřské školce, řemeslník, který nezná slovo „nejde“, nebo veterinář, který hledá nové cesty léčby, nejsou i oni tak trochu umělci?
Text: Markéta Schinkmannová, foto: Thinkstockphotos
