ALBI Blog
všechny příspěvkyJedináčci. Je výhra nemít sourozence?
08.08.2018 Čtení pro radost
Jsou rozmazlení. Neumějí se dělit. Měli jako děti všechno, nač si jen vzpomněli. To jsou nejmilejší stereotypy těch, kdo vyrůstali ve dvojici nebo rovnou v celé tlupě dětí. Slovo jedináček se tak pro někoho stalo synonymem fracka. Musí jedno dítě v rodině nutně znamenat, že z něj vyroste sebestředný dospělý, nebo to může být i jinak?
Zajímavé je, jak málo lidí přemýšlí o tom, proč vlastně ti jedináčci nemají sourozence. Důvodů může být hned několik. Někdy rodiče jediné dítě plánovali, aby mu mohli dát co nejvíc pozornosti a materiální podpory. Dost možná ale další dítě z různých důvodů mít nemohli. Třeba byl některý z jeho rodičů vážně nemocný, a proto jedináček nemá sourozence. Člověk prostě nikdy neví, a proto by se neměl chovat, jako kdyby věděl. To ale platí i pro jedináčky, kteří mívají tendenci představovat si sourozenecký vztah idylicky. Nepříjemnou variantu stavu “nesnese se se sestrou”, který trvá i v dospělosti, si málokterý člověk bez sourozenců představí na první dobrou.
Smutné dětství?
Jediné dítě se může v pokojíčku cítit poněkud osaměle. Nemusí to ale znamenat, že bude co chvíli běhat za rodiči, aby se mu věnovali. Jedináčci mívají vyvinutější představivost a spoléhání při hře sama na sebe je vycvičilo v kreativitě. Pomozte svému jedinému potomkovi, aby si uměl hrát sám. A nebo ještě lépe – dovolte mu, aby si občas pozval domů kamarády! Období, kdy vaše dítě začne loudit o sourozence vás však patrně nemine. Jestli je důvod, proč nemá bratra či sestru zdravotního rázu, vyplatí se dítěti nelhat, ale ani ho nevyděsit. Povězte mu třeba, že příroda nedopřála každému tatínkovi s maminkou dětí tolik, kolik by chtěli, a že jste moc šťastní, že máte alespoň jeho. Jestli je důvod, proč máte jedno dítko, jiný, upřímně se nad ním zamyslete. Vážně byste druhé dítě neuživili, nebo se spíš obáváte, zda byste zvládl být dobrým rodičem dvěma ratolestem? Ať už vaše rozhodnutí bude jakékoli, v každém případě je to vaše svobodná volba a nikdo vám nemůže nic vyčítat. Je ale dobré v tom mít jasno, abyste jednou sami nelitovali.
Jedináček není v širém světě sám
Tohle by vaše dítě mělo zjistit velice brzy. Čím dřív pochopí, že ne pro všechny dospělé je středobodem světa, tím líp pro něj i pro vás. Jedináček se taky potřebuje naučit chovat mezi vrstevníky, sdílet s nimi svoje radosti, smutky i otázky a hlavně: chce si s nimi hrát. Ruku na srdce – opravdu jste schopni si s ním tři hodiny hrát na kuchyň a vařit z oblázků a hlíny? Zní to jako z učebnice vývojové psychologie, ale včasná socializace jedináčka je naprosto stěžejní. Dejte si ale pozor, abyste to nepřehnali. Z úzkostných obav, aby z vašeho dítěte nevyrostl sobecký terorista, to s výchovou k pozornosti a ohleduplnosti vůči ostatním dětem můžete poněkud přehnat. Výsledkem pak může být, že děti otrkané soužitím s více sourozenci vašeho jedináčka začnou tak trochu šikanovat. Prostě proto, že se nechá, poněvadž “maminka říkala, že má na všechny být hodný, všem vyhovět a o všecko se rozdělit”.
Rozhodování, zda mít jedno, nebo více dětí, není vůbec snadné. Jako všechno na světě, oboje má svoje pro i proti. Jedináčkovi patrně nabídnete lepší materiální zázemí a investice do vzdělání jednoho dítěte zatíží váš rozpočet nesrovnatelně méně, než tři středoškoláci v rodině. Na druhou stranu až budete jednou staří nebo, nedej pánbůh, nemocní, jedináček se nebude mít o koho opřít. Jedna věc je ale mnohem důležitější, než počet dětí v rodině. Vychovat z dítěte slušného člověka, který má zdravé sebevědomí, ale nemyslí jen na sebe. Člověka, pro kterého morální hodnoty nejsou jen prázdným pojmem, o kterém se učil v hodinách občanské výchovy.
Text: Markéta Schinkmannová, foto: Thinkstockphotos
 |
Tip na hraníZabavte svého jedináčka Chytrými vějíři z koncepce Kvído. |
