ALBI Blog
všechny příspěvkyJak dosáhnout harmonie v „sešívané“ rodině
14.08.2018 Čtení pro radost
Zlatovláska, Šípková Růženka i Sněhurka. Všechny tři potkaly svého prince, toho jediného na celý život, a s ním založily rodinu. Tyto a spousta dalších příběhů nás odmalička učí, jak má v naší kultuře takový „správný“ vztah muže a ženy vypadat. Pohádku o rozvedené princezně se dvěma dětmi, která se nastěhuje do zámku ke králi a jeho synovi z prvního manželství, aby člověk pohledal. Když už v příběhu figuruje tzv. „sešívaná rodina“, je nefunkční. Jen si vzpomeňte na Popelku a její trápení s macechou a nevlastní sestrou. Jakkoli se s tradičním kulturním modelem nemusíme ztotožnit úplně, přeci jen je pro nás vodítkem, co čekat a co je očekáváno od nás.
Rodinám složeným z biologicky nepříbuzných lidí takové kulturní návody chybí. V prvních rodinách je spokojenost rodičů v manželství klíčová i pro štěstí dětí. V „sešívaných“ rodinách tomu je často naopak a štěstí v partnerském vztahu se může odvíjet od funkčního vztahu s novými dětmi. Mnoho dětí vnímá náklonnost své mámy nebo táty k novému partnerovi jako zradu na sobě i svém druhém biologickém rodiči. A může tomu tak být i v případě, že rozchod rodičů proběhl pokojně a jejich vztahy jsou korektní. Situace bývá náročnější hlavně pro dívky ve věku okolo druhého stupně základní školy. Důležité je, aby rodiče takové pocity pochopili a s dětmi soucítili, spíš než se je snažili usměrňovat nebo trestat.
Kudy vede cesta?
Psychologové se shodují na tom, že ve vztahu k nevlastnímu dítěti nejlépe funguje vlídnost a laskavost. Ani na prosazování vlastních výchovných metod v počátku soužití nové rodiny není vhodná chvíle. Pokud vám něco konkrétního ve výchově neštymuje, vyplácí se to probrat s partnerem v klidu, a hlavně když děti nejsou doma. Nemá taky smysl očekávat, že si s „novými“ dětmi hned padnete do náruče. Všechno zkrátka má svůj čas. Děti potřebují zázemí a domov, který je stálý a chování jeho obyvatel srozumitelné. Role jednotlivých členů v nové rodině nejsou zpočátku jasné a jejich utváření s sebou přirozeně nese konflikty, kterými se určují hranice.
Dopřejte čas a klid sobě i dětem
Někteří rodiče se dětem začnou věnovat mnohonásobně víc než dřív, aby si nepřipadaly odstrčené. Je to pochopitelné, ale taky je to tenký led. Může se totiž snadno stát, že tím, kdo se začne cítit jako páté kolo u vozu, bude jejich nový partner. Vybalancovat uspokojování potřeb dětí, nového partnera a předcházení konfliktů může vést k nepříjemné křeči a doma zavládne dusná atmosféra. Psycholožka a specialistka na „sešívané rodiny“ Patricia Papernow doporučuje, aby si každá dvojice z triády biologický rodič – nevlastní rodič – dítě (nebo děti) na sebe pravidelně udělala čas jen ve dvou, bez přítomnosti toho třetího. Doktorka Papernow rodičům také radí, aby kladli důraz na pozitivní zkušenosti: u šťastných párů převažují příjemné interakce nad těmi nepříjemnými v poměru asi 5 : 1. I malá pochvala může udělat velkou radost. Podobně je lepší se vyhnout kritice – a místo toho jednoduše žádat o nápravu. „Mohl bys mi to říct příjemněji, prosím?“ zní líp než „Neřvi na mě!“ nebo „Chováš se jako idiot!“ – a doručí příjemci stejnou zprávu. Totéž samozřejmě platí i ve vztahu k dětem: namísto „Emma je líná“ může být lepší „Mohl by ses prosím s Emmou domluvit, aby si uklízela tašku?“
Spokojenost nové rodiny souvisí i se vztahem k bývalým partnerům. Výzkum ukázal, že spokojenější bývají vztahy, v nichž lidé hodnotí své bývalé partnery pozitivněji. Právě s konfliktními vztahy s bývalými partnery může souviset i problematické chování dětí. Ke štěstí všech zúčastněných tak může pomoci vyrovnaný a pragmatický přístup k expartnerům a jednotný přístup k výchově.
Text: Vojtěch Pišl, foto: Thinkstockphoto
 |
Tip pro celou rodinuPovídačky na cesty pro vzájemnou komunikace mezi rodiči a dětmi. |
