ALBI Blog
všechny příspěvkyDeník „čerstvé“ matky: Takový normální den
15.06.2020 Čtení pro radost
Jak vypadá normální den novopečené matky? Kojí, přebaluje, večeří v koupelně a pořád se dojímá.
5:20 Běžím tajemnou zahradou, snaží se mě dohnat puma a miniaturní verze velblouda, oba jsou oblečení v kvádru. Slyším slabé zakňourání a říkám velbloudovi, že asi budu muset jít. Procitnutí, Kristián má hlad a pláče. Můj autopilot ho vytahuje z postýlky, kojí, nechává odříhnout a přebaluje. Chtěla bych ještě spát. Synek ne.
6:00 Nespím. Kristián hvízdá, cucá si u toho ručičku a já se snažím udržet svoje oční víčka, aby nepadala. Padají. Asi vážně bude lepší vstát. Pes Františka si to myslí taky a s nadějí v očích to nakouří ke dveřím.
6:05 Ve své milované moka konvičce připravuju kávu a přeju si, aby její kapacita nebyla jeden a půl šálku, ale při nejmenším hektolitr.
6:15 Kristián cosi povídá naší dvoumetrové kytce. Piju kafe, čtu si zprávy, hltám toast s jahodovou marmeládou a snažím se Františku přesvědčit, že si má jít ještě lehnout.
9:00 Kojím, přebaluju, mazlím a dojímám se nad tím, jak krásné mateřství je. Františka Kristiánovi olizuje nohu, takže evidentně cítí to samé. Ve víru znovunabyté energie pouštím pračku a s dítětem i psem vyrážím na procházku.
9:20 Asi tady nemusím rozvádět, jak vypadá procházka parkem s kočárkem a šestiletou ohařkou, kterou nenechá chladnou jediná veverka, holub, konkurenční fena, běžec nebo cyklista. Slovo „promiňte“ vypouštím z úst téměř nonstop.
11:00 Kojím, u toho vyřizuju maily a teprve teď mi dochází, že jsem si na dnešek domluvila oběd s kamarádkou. Letím do sprchy, po pěti minutách slyším Kristiánův pláč. Stejně jako včera, předevčírem i den předtím. Rychle si namydlím hlavu, opláchnu a letím synkovi podat dudlík. Hned se uklidní. Oblékám se, kvapně Kristiána přebaluju, přičemž si počůrá bodyčko a mně šaty. Převlékám se a píšu kamarádce, že se omlouvám, ale budu tam o deset minut později. Uff. Teď jen přebalovací tašku, klíče, kabelku a…. aha, tohle bude na dýl. Kristián se pokakal. Vyměňuju plenku a píšu kamarádce, že do dvaceti minut tam už opravdu budu.
Po 45 minutách dorážím na místo. Po cestě metrem, první jízdě s kočárem po eskalátoru a kojení na stanici metra Křižíkova jsem zpocená jako prase. Jak to ty instagramový matky dělaj, že působí tak svěže?
16:00 Jsme doma. Zapomněla jsem, že mám vyprané prádlo v pračce. Zapínám ji tedy podruhé. Kojím, přebaluju, houpu.
16:30 Vyrážím na krátkou procházku se psem a miminkem v šátku. Spí jako andílek. Snažím se rozpomenout, o čem že jsem to měla napsat článek.
17:00 Sedím u počítače, Kristián mi spí v náručí a na mě padá únava. O to víc, když si uvědomím, že mám před sebou ještě celý večerní maraton koupání, kojení a uspávání. A taky potřebuju napsat ten článek.
19:00 Probudí mě chrastění klíčů v zámku. Vojta. Usmívá se, bere si ještě spícího Kristiána do náručí a rozhlíží se po našem bytě, kde to vypadá, jako by tam někdo hodil granát.
20:00 K večeři máme pizzu z mrazáku. Nic lepšího nevymyslím. Večeřím u vany, zatímco sleduju, jak se Vojta cachtá s Kristiánem. Syn se směje a já se dojímám.
21:00 Uspáváme. Kristián se tiše kolébá v postýlce, Vojta mu zpívá a mně zase padají víčka únavou. Zvládli jsme další společný den!
22:00 Usínám. Mám prádlo v pračce. A deadline článku na krku. Vem to čert. Článek vyperu zítra.
Text: Viola Černodrinská Foto: Getty Images
