ALBI Blog
všechny příspěvkyChcete začít v životě dělat věci jinak? Vypněte mozek
04.02.2020 Čtení pro radost
Už pár let si říkáte, že začnete do práce jezdit na kole, ale každé ráno se místo toho ocitáte zas a znova v autě? Jasně, do jisté míry za to může lenost šlapat do pedálů místo na plyn, na vině je ale hlavně náš líný mozek a odvěká síla zvyku.
Nemyslet se vyplatí
Na pračce nenastavujeme ručně počet různých cyklů, rychlost otáčení nebo množství a teplotu vody na každých pět minut praní. Výrobce ji místo toho vybavil pár už nastavenými programy, které se hodí pro většinu situací. Praní je tak jednodušší. A podobně si práci zjednodušuje i mozek. Při opakování stejných činností, třeba cestování do práce, do školy a k rodičům, si vytvoří podobné automatizmy. Nám tak stačí jen vědomě zahájit konkrétní „program“ – a docela automaticky se vydáme tou správnou ulicí, aniž bychom o tom museli přemýšlet.
Postupný vznik takových automatizmů si můžeme uvědomit třeba při vzpomínce na své řidičské začátky. Zprvu přemýšlíme nad každým pohybem, podřazení si před zatáčkou a spuštění stěračů se nám zdá jako nadlidský úkol. Neustálé opakování nám postupně umožní pohyby provádět mechanicky a soustředit se na složitější úkoly. Naše duševní kapacity se uvolní, abychom mohli plánovat, kdy zařadit kterou rychlost a jakým pruhem se vydat.
Dalším opakováním splynou i taková rozhodnutí v docela mechanické řízení – a po pár letech si za volantem dobře popovídáme s kámoškou nebo promyslíme nejeden pracovní úkol. Děkovat za to můžeme schopnosti mysli a mozku provádět spoustu různých operací bez vědomého přemýšlení.
Návyky na obtíž
Jenže když nás jednoho dne trajekt přeplaví přes La Manche a po příjezdu do britského Doveru musíme pokračovat po levé straně, navyklé řízení napravo je najednou na obtíž. Mysl v takové situaci musí přestat uplatňovat zvyk a začít jednání v nezvyklé situaci aktivně řídit. Aby to bylo možné, v mozku neustále soupeří o vůdčí roli dva oddělené systémy: „zvykový“, který bez většího výdeje energie nebo myšlenkových kapacit provede, co je zapotřebí, a „orientovaný na cíl“, který hledá řešení konkrétní situace.
Jenže ne vždycky zvítězí ten pravý
V běžném životě ukazuje úskalí abnormálně zvýšené závislosti na onom „zvykovém“ systému obsedantně-kompulzivní porucha. Tohle onemocnění svoje pacienty pronásleduje nutkáním k nějaké činnosti, třeba opakovanému mytí rukou nebo neustálému kontrolování, jestli vypnuli sporák. Kontrola sporáku vede ke chvilkovému uklidnění, takže se „zvykový“ systém naučí, že pomáhá. Snížená činnost systému orientovaného na cíl pak vede k tomu, že pacient provede danou akci podesáté během hodiny, aniž by si plně uvědomil, že si spíš škodí, než pomáhá.
V podobné situaci se ale občas ocitá každý z nás. Navzdory předsevzetím o změně z práce místo do tělocvičny dorazíme domů. Nebo odneseme rozbitou věc do té samé opravny, která nás už několikrát zklamala, protože jsme zvyklí právě na ni.
Tři taktiky boje proti zvykům
Neurčité představy o tom, že někdy zkusíte odejít z práce dřív a uděláte místo toho něco pro sebe, jsou dobrým prvním krokem – ale samy o sobě nikam nevedou. Představa velitele, který posílá své rytíře po jednom, aby dobyli hrad, je absurdní. Musíte na to jít jinak – konkrétněji.
1. Ujasněte si plán a cíl. Změna vyžaduje plán s jasným cílem, který na zvyk zaútočí v konkrétní chvíli. Ne moc brzy, protože impulzivní útoky často končí impulzivním ústupem – ale zase ne příliš pozdě, aby se rytířům nepřestalo do boje chtít. U běžných předsevzetí a změn tak vychází dobře načasování v řádu několika dnů nebo pár týdnů, aby si člověk stačil plán zažít a počítat s ním, a zároveň mu do té doby nedošla chuť se sebou něco dělat.
2. Změňte prostředí. To nové by vám mělo co nejméně připomínat všechny předešlé situace. Cesta do kanceláře na kole může být snazší, pokud si naplánujeme začátek práce na dřív nebo na později. Nákup zdravější večeře se může snadno odpíchnout od nakupování v jiném obchodě, ke změně obědového menu může pomoci jít se před jídlem na chvilku projít. Nebo změnit samotnou restauraci – ale ku prospěchu může být i samotná procházka, protože se ve vašem každodenním programu něco změní.
3. Omezte stres. Tenhle krok je vlastně nejdůležitější. Nejde přitom jen o chytání se za hlavu hodinu před termínem odevzdání nějaké práce – ale o celkovou duševní pohodu a klid, které se odrážejí i v množství vyplavovaných hormonů. Stres totiž v mozku podporuje rychlé, automatické rozhodování, jakým je například okamžité strhnutí volantu doprava, stejně jako nastartování auta navzdory předsevzetím o ježdění na kole. Šance na změnu se tak zvýší, pokud se člověk jednoduše uvolní.
Text: Vojtěch Pišl Foto: Getty Images
