1. Rozdělení pokoje
Dětský pokoj by měl být rozdělen do několika zón podle činností, kterým se v něm dítě bude věnovat. Určitě tak nesmí chybět prostor pro hru, práci, spánek a ukládání věcí. Střed pokoje by měl být volný. Tohle pravidlo ostatně platí nejen pro dětský pokoj, ale prospěje i vaší ložnici nebo pracovně. Když totiž prostředek místnosti zastavíte nábytkem, nebude jím dobře proudit vzduch.
2. Spaní
Místo, kde dítě večer složí hlavu, by mělo být nejklidnějším v celé místnosti. Důležité je, aby z postele bylo dobře vidět na dveře. Když na ně totiž nevidíme, cítíme se být ohroženi. Potenciální nepřítel může vejít nezpozorován. Postel proto nepatří ani do sebeútulnějšího výklenku, ze kterého není dobře vidět ke vstupu.
3. Materiály
Spousta dětských pokojíčků je zařízena nábytkem z chemicky závadných materiálů. Zapomínáme na přírodu a kupujeme laciné lamino z Ikey, ze kterého se vypařují látky přispívající ke vzniku alergií. V létě pomůže častější větrání, ale v zimě se výpary v pokojíčku koncentrují a alergie se zhoršují. Který materiál je tedy pro zdraví nejlepší? Jednoznačně dřevo. Nábytek z něho vyrobený nemusí být vůbec nuda, šeď, nuda, nuda. Na trhu pořídíte nepřeberné množství barev a olejů, které jsou šetrné nejen ke zdraví, ale i k přírodě.
4. Barvy
Barvy hrají v atmosféře pokojíčku velmi důležitou roli. Když je jich pohromadě moc, nedělá to dobrotu. Dětskému království vládnou hračky, a ty většinou hýří barvami. Takže když je k tomu jedna stěna modrá, druhá žlutá a židle natřená karmínovou barvou, budou se vaše děti nonstop cítit jako na LSD. Proto zdem sluší spíš bílá nebo krémová. Pokud ale do pokojíčku pořídíte bílý nábytek, můžete stěnu natřít světlým pastelovým odstínem. Přeci jenom nezařizujete ordinaci praktického lékaře.
5. Jaký vybrat stůl
Dřevěný! A nejlépe bez koleček, stejně jako židli. Pracovní deska by měla být 70 cm vysoko a s hloubkou od 70 cm do 80 cm. Mělčí stůl nemá smysl pořizovat, protože jakmile dítě začne pracovat na počítači, nevejdou se mu na něj lokty.
6. Více dětí v pokojíčku
I když pokojíček sdílí víc dětí, každé by mělo mít svůj prostor. Dvě děti znamenají nejen dvě postele, ale taky dva stoly a dvě skříně. Určitě by to nemělo být tak, že jeden má krásný nový stůl a druhý píše úkoly u květinového stolku. To není spravedlivé.
7. Mami, já chci palandu!
Děti palandy většinou milují. Ty mladší si v nich rády budují domečky a pelíšky. V tom jim můžete pomoci třeba závěsem, který může být v obou patrech. Patrové postýlky ale mají i svá úskalí. Matrace musí dýchat, a proto je potřeba, aby ležela na roštu. Jenže na toho, kdo spí „v přízemí“, pak padá víc prachu a roztočů.
8. Moodboard aneb Zapojte děti!
Moodboard je nástěnka, na kterou si každý může nalepit nebo nakreslit vše, co se mu líbí a co by si přál mít ve svém pokojíčku. Inspiraci hledejte v časopisech, ve své fantazii i na internetu. Buďte však opatrní, abyste nesklouzli jen do scrollování myší nahoru a dolů. Designérka Markéta Fleischnerová doporučuje vyrábět s dětmi koláže, protože se tak více soustředí a zapojí víc smyslů. Až dojde na realizaci, pokuste se dětem splnit alespoň některá z jejich přání!
9. Teplota
Na spaní by v místnosti mělo být určitě chladněji než během dne. To platí pro pokoj dětí i dospělých. Děti i dospělé však určitě potěší hřejivý kobereček před postelí, do kterého spustí nohy ráno po probuzení. Obecně se však vyplatí pokojíček nepřetápět. Mírné otužování totiž dětem jedině prospěje.
10. Světlo
Zapomenout bychom podle Markéty Fleischnerové na lampičku u postele a centrální světlo. Podcenit bychom neměli osvětlení a umístění pracovního stolu. Dětské oko se vyvíjí a nejlepší je pro něj přirozené osvětlení a možnost výhledu z okna. Pamatujte taky na to, že levoruké dítě potřebuje svítit zprava, aby si při psaní nestínilo rukou.
Věřte své intuici
Markéta Fleischnerová svým klientům radí, aby místnost nebo byt vnímali dotykem, čichem i sluchem. Jak vám zní podlaha a voní nábytek? Pro vytvoření kvalitního interiéru se vyplácí dát na svoje pocity. Na svých kurzech interiérového designu Markéta učí, jak interiér „objevit“ a jak zjistit, co je pro život v něm podstatné.
Text: Alice Kavková, foto: Profimedia, archiv Markéty Fleischnerové